Ladislav Medňanský, též Ladislav Mednyánszky (případně László Mednyánszky) (23. dubna 1852, Beckov[1] – 17. dubna 1919, Vídeň) byl slovensko-maďarský malíř, uznávaný krajinář, stoupenec barbizonské školy a impresionismu.
Životopis
Ladislav Jozef Baltazar Eustach, pokřtěn 4. května, se narodil 23. dubna 1852 v Beckově do smíšeného manželství katolického otce barona Eduarda Medňanského a evangelické matky Marie Anny, rod. Szirmayové. Otec pocházel z šlechtické rodiny Mednyánszkých a Horváthových-Stančičových.[2] Po deseti letech se rodina přestěhovala do matčina rodného zámečku ve Strážkách (dnes součást obce Spišská Belá) nedaleko Kežmarku.[3]
V letech 1864–1865 mu dával soukromé hodiny malířství vídeňský akvarelista Thomas Ender.[3][4] Po maturitě získal umělecké vzdělání na Akademie der bildenden Künste v Mnichově u Alexandera Strähhubera (1814–1882) a Otty Seitze (1872–1874) a na École des Beaux-Arts v Paříži u Isidora Pilse (1874–1875). V roce 1875 poprvé navštívil Barbizon, kde se spřátelil s László Paálem, Karlem Bodmerem, Odilonem Redonem a dalšími malíři.[4] V Paříži měl ateliér na Montmartru a působil zde do roku 1878.[2]
V roce 1877 poprvé navštívil maďarský Szolnok, kde se seznámil s Augustem Pettenkofenem a Tinou Blauovou. Absolvoval také studijní cestu do Itálie (1877–1878).[4] Do Paříže se vrátil znovu v letech 1889–1891 a 1896–1897. Střídal také další místa pobytu: v Beckově, ve Strážkách, pronajímal si ateliéry v Budapešti a ve Vídni[2][4] a pohyboval se i v jižnějších městech rakousko-uherské monarchie.[3]
I přes svůj vysoký věk dobrovolně narukoval na frontu první světové války jako vojenský malíř.[5] Zemřel 17. dubna 1919 ve Vídni ve věku 66 let.[3] Pochován byl podle svého přání na budapešťském hřbitově Kerepes vedle hrobu svého přítele Bálinta.[6] Kunsthistorička Milena Bartlová při festivalu Mezipatra 2010 uvedla, že se Medňanský svou sexuální orientací netajil, v jeho díle se však nijak zřetelně neprojevila. Vlastní deníky údajně popisují jen skrytou symboliku obsaženou v krajinářských obrazech.[7]
V roce 2006 o něm natočil Vladimír Štric 40minutový životopisný dokumentární snímek stručně nazvaný Mednyánszky.[8]
Dílo
Celkový rozsah Medňanského umělecké pozůstalosti je obtížné rekonstruovat, neboť mnohá díla nepodepisoval, nedatoval, daroval nebo prodal. Významná část se nachází v Maďarské národní galerii v Budapešti.[3] Část jeho rozsáhlého díla je od roku 1990 vystavena kaštelu ve Strážkách u Spišské Belé, který původně patřil rodině Medňanských. Tzv. strážská kolekce je součást sbírek Slovenské národní galerie.[3]
Literatura
- MEDNYÁNSZKY, Ladislav. Denníky 1877–1918. [s.l.]: Kalligram, 2007. 526 s. ISBN 978-80-7149-995-4. (slovensky)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladislav Medňanský na slovenské Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu. img24.cz [online]. [cit. 2018-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-14.
- ↑ a b c MEDŇANSKÝ Ladislav (Mednyánszky) (1852–1919) [online]. Trenčín: Galéria Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, 2010-09-23 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e f TASR. Maliar Ladislav Medňanský bol krajinárom európskeho významu. Školský servis TASR [online]. 2014-04-17 [cit. 2014-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-17. (slovensky)
- ↑ a b c d KISS-SZEMÁN, Zsófia. Mednyánszky, Barbizon a Stimmungsimpressionismus [online]. Galéria mesta Bratislavy [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Medňanský Ladislav (1852-1919) [online]. Centrum Gallery [cit. 2014-05-22]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
- ↑ KOVÁČ, Karol. Komu patrí Medňanský?. Podtatranské noviny [online]. Cca 2006 [cit. 2014-05-22]. (v archivu AZ-europe). Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-06. (slovensky)
- ↑ VARYŠ, Vojtěch. Homosexualita jako malovaná. Týden.cz [online]. 2011-11-08 [cit. 2014-05-22]. Dostupné online.
- ↑ Mednyánszky [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
