Doba páření připadá na listopad a prosinec. Rodí jedno mládě a samice je březí 51 týdnů. Oplodněné vajíčko se z toho asi 4 měsíce nevyvíjí. Mládě bývá obvykle pouze jedno. Samice ho kojí přibližně rok. Nemůže do vody, protože jeho srst nemá ochranu a utopilo by se. Toto období trvá asi dva měsíce. V době rozmnožování se vyskytují na souši. Když jsou malí lachtani schopní plavat, na souš se vrací zřídka. Na rozdíl od tuleňovitých mají lachtanovitíuši a rozdělenou ploutev.
Zadržují v krvi kyslík a dovedou s ním ve vodě šetřit. Dech zadrží i na půl hodiny. Plavou i v hloubce 200 m. Jejich nozdry a boltce se mohou uzavřít. Potopí-li se, tep jim klesne ze 150 na 10 za minutu.
Živí se především lovem mořských ryb a hlavonožců. Průměrná délka života je 15–20 let, v lidské péči až 30 let.
Vyznačují se velkou hravostí. Hrají si např. s kamínky, které vynášejí ze dna, pustí a znovu je chytají. Při obraně mláďat však mohou člověka v přírodě i napadnout.
Výskyt
Původní výskyt je na jižním pobřežíAfriky, Austrálie, Tasmánie. Velké kolonie nalezneme na pobřeží a na skalnatých ostrůvcích, charakteristický je silný zápach trusu šířící se do okolí. Kolonie čítají i několik tisíc jedinců, kde si samci hájí svůj harém, který čítá několik samic.
Chov v zoo
Lachtan jihoafrický je v současnosti (2018) chován ve 26 evropských zoo.[2] V rámci Česka je chován pouze v Zoo Praha. V dalších dvou českých zoo jsou chovány jiné druhy lachtanů.[3]
Chov v Zoo Praha
V Zoo Praha byl jako první ploutvonožec od roku 1932 chován druh lachtan kalifornský, ale od roku 1991 žijí v pražské zoo lachtani jihoafričtí.[4] Nejznámějším jedinec byl lachtan Gaston, který zahynul při povodni v roce 2002[5]. Krátce předtím se mu však narodil syn Meloun, který se později stal pokračovatelem Gastona a novým chovným samcem. V roce 2011 se Melounovi narodil první syn – Bert.[6] V roce 2013 následovala samička Wendy (odjezd do Německa 2016)[7] a o další dva roky později samec Mamut[6] (2017 odjel do německé zoo).[8] V roce 2017 se narodil samec Nelson.[7] V roce 2018 byla chována skupina šesti jedinců: jednoho samce a pěti samic. Do té doby se narodilo 15 mláďat tohoto druhu.[8] Na jaře 2019 se samici Abebě narodilo poslední Melounovo mládě[9]. Jedná se o samce, který se jmenuje Eda a v týdnu života vážil 6,15 kg.[10]
↑Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
↑ 90 let chovu lachtanů. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
↑VANŽURA, Alexandr. Lachtan Gaston se stal jedním ze symbolů povodní. Svou cestu Labem ale nepřežil. Deník.cz. 2022-08-17. Dostupné online [cit. 2024-07-12].
↑ ZOO rok po povodních: Gaston má dceru. Radio Prague International [online]. 2003-08-08 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
↑ Výměna samiček lachtana jihoafrického v Zoo Praha. Zoo Praha [online]. [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.
↑ Mládě lachtana dostalo jméno Eda a vplulo do velkého bazénu. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-09-06]. Dostupné online.
↑KOPEČNÁ, Michaela. V pražské zoo zemřela lachtaní babička, dožila se mimořádně vysokého věku. iDNES.cz [online]. 2021-11-02 [cit. 2024-07-12]. Dostupné online.