Kyselina α-fenylskořicová

Kyselina α-fenylskořicová
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevkyselina (2E)-2,3-difenylprop-2-enová
Sumární vzorecC15H12O2
Identifikace
Registrační číslo CAS91-48-5
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)202-06-4
PubChem700620
SMILESOC(=O)C(=C/C1=CC=CC=C1)/C2=CC=CC=C2
InChIInChI=1S/C15H12O2/c16-15(17)14(13-9-5-2-6-10-13)11-12-7-3-1-4-8-12/h1-11H,(H,16,17)/b14-11+
Vlastnosti
Molární hmotnost224,25 g/mol
Teplota tání172 až 174 °C (445 až 447 K)
Teplota varu224 až 225 °C (497 až 498 K)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
H-větyH315 H319 H335[1]
P-větyP261 P264 P264+265 P271 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina α-fenylskořicová je karboxylová kyselina patřící mezi fenylpropanoidy, derivát kyseliny skořicové, se vzorcem C15H12O2.[2]

Použití

Kyselina α-fenylskořicová se často připravuje v laboratorních cvičeních za účelem předvedení Perkinovy reakce, většinou se ale přeměňuje na jiné, užitečnější fenylpropanoidy.

Příprava

Kyselinu α-fenylskořicovou lze připravit několika způsoby. K nejčastějším patří kondenzace fenylacetylchloridu s benzaldehydem za přítomnosti triethylaminu, destilace kyseliny benzylmandlové a reakce fenyloctanu sodného s benzaldehydem a acetanhydridem.[3] Tato kyselina má dva izomery, lišící se geometrií dvojné vazby. E-izomer má fenylové skupiny ve vzájemné poloze cis a je ve většině případů hlavním produktem přípravy. Zahřátím nebo působením ultrafialového záření jej lze přeměnit na směs obsahující téměř 50 % Z-izomeru.[4]

Dekarboxylací kyseliny α-fenyloctové vznikají stilbeny, z E-izomeru se tvoří cis-stilben a ze Z-izomeru trans-stilben.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku alpha-Phenylcinnamic acid na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/700620
  2. ↑ ChemExper [online]. Dostupné online. 
  3. ↑ Organic Syntheses, Coll. Vol. 4, p.777 (1963); Vol. 33, p.70 (1953).[1]
  4. ↑ István Pálinkó; Béla Török; Gyula Tasi; Tamás Körtvélyesi. Experimental and Computational Tools for Mechanistic Study: A Modified Perkin Condensation leading to Alpha-Phenylcinnamic Acid Isomers [online]. Dostupné online. 
  5. ↑ BUCKLES, Robert E.; WHEELER, Norris G. cis-Stilbene. Org. Synth.. 1953, s. 88. Dostupné online. DOI 10.15227/orgsyn.033.0088. ; Coll. Vol.. S. 857. 

Externí odkazy