Kostel svatého Mikuláše je původně románská stavba v Boleticích v okrese Český Krumlov. Byl postaven pravděpodobně v polovině 12. století. Nachází se na vyvýšenině zvané Olymp – jihovýchodně od původní obce. Díky své poloze patří mezi takzvané kostelce.[1]
Historie
Středověk
První písemná zmínka o kostelu je v darovací listiněPřemysla Otakara II. z roku 1263. Nejstaršími částmi kostela jsou zdivo lodi a věž. V západní části kostela se nacházela tribuna.[1] Na přelomu 13. a 14. století byla původní apsida na východním konci kostela nahrazena kolmo zakončeným kněžištěm, které bylo opatřeno středověkými freskami, dnes již jen zlomkovitě dochovanými.[2] V roce 1400 začlenil papež Bonifác IX. kostel do zlatokorunského kláštera. Tím dostal opat kláštera možnost do boletického kostela dosazovat vlastní řeholníky.[1] V 10. letech 15. století byla ke kostelu přistavěna sakristie se síťovou gotickou klenbou stejného typu, jaký je použit v milevském klášteře.
Novověk
V průběhu třicetileté války byl kostel mezi lety 1623 až 1625 barokně upraven a nově vymalován. Za panování císaře Karla VI. získala loď kostela v roce 1714 kazetový strop. V devatenáctém a první polovině dvacátého století prošel kostel několika opravami.[2]
Po druhé světové válce
Od roku 1947 se kostel nacházel na území vojenského újezdu, což vedlo k jeho postupnému zchátrání. Po sametové revoluci začala armáda investovat do jeho oprav. Došlo k výměně krovů, podlah a střechy. K 1. lednu 2016 byl kostel spolu s osadou Boletice vyčleněn z vojenského újezdu a připadl obci Kájov, která pokračuje v rekonstrukci.[3]
Středověké fresky
Pole s freskami na stěnách kněžiště jsou uspořádány do čtyřech vodorovných pásů. V nejspodnějším pásu byla namalována drapérie, horní tři vyplňují výjevy z christologického cyklu. Cyklus postupuje odshora dolů, zleva doprava.[4]
První výjev druhého pásu je částečně zakryt mladší barokní malbou. Podle vyobrazení královské postavy a srovnáním s jinými christologickými cykly lze odhadnout, že se jedná o výjev Vraždění betlémských nemluvňátek. Na druhém výjevu je vyobrazeno dítě se svatozáří, které je do půl těla ponořeno v nádobě, zleva se k němu sklání žena se svatozáří a zprava stojí další jedna nebo dvě neurčité postavy. Podle Petra Pavelce je nejpravděpodobnější, že se jedná o výjev Narození, pojmenování a omytí sv. Jana Křtitele. Tento ne zcela obvyklý výjev se nachází již např. na klenbě baptisteria v Parmě z poloviny 13. století. Jediné další vyobrazení rituálního omývání sv. Jana Křtitele na území dnešního Česka je k vidění v kostele sv. Jana Křtitele v Pomezí poblíž Landštejna. Další čtyři výjevy jsou téměř zaniklé a nerozpoznatelné. Sedmým výjevem v druhém pásu je Křest Páně, následuje další nerozpoznatelný výjev a posledním výjevem je Vjezd Krista do Jeruzaléma.[5]
↑ abcBAUEROVÁ, Anna: Kostel sv. Mikuláše. Vojenský újezd Boletice. 2006 Online [2017-08-28].
↑ abPAVELEC, Petr. Středověká nástěnná malba v jižních Čechách. Sumarizace výzkumu nově odkrytých a restaurovaných maleb v období mezi roky 1993 - 2012. Olomouc, 2013 [cit. 2021-09-14]. disertační práce. Universita Palackého v Olomouci, Fakulta filozofická, Katedra dějin umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Ivo Hlobil, CSc.. s. 12. Dostupné online.
↑ZAHRADNÍKOVÁ, Andrea; ZAJÍČEK, Zdeněk. V kostele v Boleticích hráli sovětští vojáci hokej, oltáře zničili zlatokopové. Vltavín [online]. rozhlas.cz, 25. prosinec 2016 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online.