PROFILPELAJAR.COM

Kostel svaté Máří Magdalény ; na Malé Straně v Praze
	Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně
Místo
Stát	Česko
Obec	Praha
Čtvrť	Malá Strana
Souřadnice	50°5′5,82″ s. š., 14°24′16,33″ v. d.
Základní informace
Status	klášterní kostel
Užívání	1329–1420, 1679–1783
Zasvěcení	Marie Magdalena
Zánik	1783
Architektonický popis
Architekt	Francesco Caratti
Stavební sloh	baroko
Výstavba	1654–1679
Další informace
Adresa	Karmelitská č.o. 2, čp. 388/III; Praha 1-Malá Strana
Kód památky	39449/1-815 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Dominikánský klášter)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Máří Magdalény na Malé Straně v Praze je bývalý barokní klášterní kostel. Svému původnímu účelu přestal sloužit v roce 1783, kdy byl společně s klášterními budovami zrušen. Dnes v budově sídlí České muzeum hudby, pobočka Národního muzea v Praze. Adresa nárožního objektu je Karmelitská ulice č. o. 2-4, čp. 388/III, Újezd 50 a Hellichova 10.

Historie

V někdejší osadě Nebovidy, na místě východně od dnešního kostela stával již roku 1315 klášter magdalenitek s kostelíkem téhož zasvěcení, jehož gotické zdivo bylo nedávno archeology objeveno při adaptaci sousedního domu čp. 389/III na nároží Harantovy a Karmelitské ulice na lázně hotelu Mandarin Oriental. Klášter i kostel byly za husitských válek zpustošeny. Po roce 1630 se do zruinovaných budov přesunul konvent dominikánů,vytlačený jezuity z areálu pozdějšího Klementina a nespokojený s provizoriem v klášteře sv. Anežky. Současná budova bývalého trojlodního kostela je značně přestavěna. Z trojlodní baziliky se dvěma věžemi v severním průčelí se po přestavbách dochoval jen skelet obvodových zdí, kupole a několik kleneb s výsečemi.

Barokní kostel

Monumentální kostel ve stylu raného římského baroka je zasvěcený svaté Marii Magdalské. Byl vystavěn v letech 1654–1709, stejně jako klášter dominikánů, gotický kostelík po přestavbě klášteru sloužil jako kaple. Autorem projektu byl významný italský architekt rodiny Michnů z Vacínova Francesco Caratti. Stavebníkem a mecenášem byl nejprve hrabě Karel Ignác Michna z Vacínova, který daroval pozemek oddělený ze zděděných parcel, a financoval projekt. Po jeho smrti roku 1653 se stavělo z finančního odkazu jeho bratra Václava, který si dal postavit sousední palác se zahradou. Plastický rodový erb Michnů v barokní kartuši je umístěn na římse pod kupolí.

Stavba z finančních důvodů vázla, až její pozměněný projekt roku 1709 dokončil Kryštof Dientzenhofer. Původní sakrální charakter stavby setřela trojí přestavba. Kostel - původně podobný poutnímu chrámu Panny Marie ve Staré Boleslavi- nyní zvenčí připomíná jen kupole nad bývalým křížením hlavní a příčné lodi, zakončená výraznou osmibokou lucernou.

Hrobky

V kostele bývala před hlavním oltářem řádová krypta dominikánů, krytá kamenem v podlaze. Byli zde pohřbeni také významné osobnosti pražského výtvarného života: Dionysio Miseroni, nebo barokní architekti Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové, jejichž náhrobní kameny ani ostatky se nedochovaly.

Zrušení

V době panování Josefa II. byl roku 1783 kostel i klášter zrušen v rámci církevních reforem. Poté budova sloužila různým světským účelům: nejprve byla využívána jako skladiště a stáje pro spedici zbraslavské rafinérie cukru. Pro ni v roce 1790 zdivo upravil Matthias Hummel^[1]. V roce 1792 další adaptace provedli Josef Zobel a Ignác Jan Nepomuk Palliardi v klasicistním stylu, zmizelo původní průčelí kostela s tympanonem a pilastry, nahrazeno průběžnou attikou s vázami. V interiéru vznikly bytové a kancelářské jednotky, stáje a skladovací prostory. V letech 1791–1849 zde sídlil první poštovní úřad v Praze. Po roce 1849 byl objekt přestavěn pro potřeby žandarmerie četnictva. Byly odstraněny dvě hranolové chrámové věže s cibulovitými báněmi nad severním průčelím, do presbyteria vestavěno schodiště a po obvodu lodi pavlače. Pravá (západní) postranní loď byla proražena do ulice a upravena na průchod, dlažba v něm zůstala původní, stejně jako ve druhé postranní lodi, která je v současnosti oddělena od hlavní lodi jen sádrokartonovou příčkou a slouží jako výstavní síň muzea. V té době objekt dostal svou druhou - užitkovou podobu. Od té doby budova sloužila eráru a vystřídaly se v ní četnictvo, pošta a archív.

Od roku 1855 budova sloužila ústřednímu archivu ministerstva vnitra, po roce 1990 přejmenovanému na Státní ústřední archiv. Vzhledem k dokonalému režimu hlídání sem byla dočasně do 1 kanceláře dislokována restaurátorská dílna pro relikviář sv. Maura. V letech 1990 – 1993 byly původní kanceláře, pracovny a skladiště zrušeny a postupně přestěhovány do novostavby Národního archivu v Praze 4 Na Chodovci. Následně byla budova adaptována pro České muzeum hudby, které zde sídlí dosud.

Odkazy

Reference

↑ Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy, 3. Malá Strana. Praha 1999, s. 491.

Literatura

Václav Hlavsa, Jiří Vančura in: Malá Strana/Menší Město pražské, SNTL, Praha 1983
Pavel Vlček, Jan Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997
Pavel Vlček a kolektiv: Umělecké památky Prahy, 3. díl : Malá Strana. Academia Praha 1999, s. 491-492.