Kostel Pammakaristos
Základní informace
Sloh	byzantská architektura
Výstavba	11. století
Pojmenováno po	Panna Maria
Poloha
Adresa	Fatih, Turecko Turecko
Souřadnice	41°1′45″ s. š., 28°56′47″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Pammakaristos, také kostel Bohorodičky Pammakaristos, je jedním z nejznámějších byzantských kostelů v Istanbulu. V roce 1591 byl přeměněn na mešitu Fethiye („Dobyvatelská mešita“), dnes je v boční kapli neboli parekklésionu také muzeum. Kostel je jednou z nejdůležitějších památek palaiologovské architektury Konstantinopole a obsahuje největší množství byzantských mozaik v Istanbulu po chrámech Hagia Sophia a Chora.

Většina odborníků soudí, že kostel byl postaven mezi jedenáctým a dvanáctým stoletím. Stavitelem snad byl Michael VII. Dukas (1071–1078), možná však kostel vznikl až v komnénovském období.^[1] Švýcarský byzantista Ernest Mamboury původní budovu klade již do 8. století.^[2]

Parekklésion (boční kaple) byla přidána k jižní straně kostela v raném palaiologovském období a zasvěcena Kristu Logu (Kristus Slovo).^[3] Krátce po roce 1310 postavila Marta Glabasová malou kapli na památku svého zesnulého manžela, protostratora Michaela Dukase Glabase Tarchaneiota, generála císaře Andronika II. Palaiologa.^[4] Interiérem i exteriérem parekklésionu se táhne elegantní nápis věnování Kristu, který napsal básník Manuél Filés.

Ve stejné době byl renovován také hlavní kostel, jak ukázala studie templonu (přepážky mezi chrámovou lodí a kněžištěm).^[4]

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 bylo sídlo řeckého ortodoxního patriarchátu nejprve přesunuto z katedrály Hagia Sofia do Chrámu svatých apoštolů, a pak v roce 1456 do kostela Pammakaristos, kde zůstalo až do roku 1587.^[5]

O pět let později osmanský sultán Murad III. přeměnil kostel na mešitu a přejmenoval jej na počest dobytí (fetih) Gruzie a Ázerbájdžánu, odtud název Fethiye Camii. V rámci této adaptace byla odstraněna většina vnitřních stěn, aby vznikl větší prostor.

Po letech zanedbávání byla budova restaurována v roce 1949 Americkým byzantským institutem a americkým institutem Dumbarton Oaks.^[1] Zatímco hlavní budova zůstává mešitou, parkklesion je od té doby muzeem.

Komnénovský chrám měl hlavní loď a dvě deambulatoria, tj. chodby kolem centrální části kostela, tři apsidy a narthex směrem na západ. Zdivo bylo typické pro komnénovskou dobu a používalo techniku zapuštěných cihel, kdy se za linií zdi umísťují střídavé řady cihel a zapouštějí se do maltového lože, jak je stále vidět v chrámové nádrži i v samotném kostele.^[1]

Přeměna kostela na mešitu velmi změnila původní stavbu. Arkády spojující hlavní loď s deambulatorii byly odstraněny a nahrazeny širokými oblouky. Tři apsidy byly také odstraněny. Na jejich místě směrem na východ byla postavena velká kupolovitá místnost v šikmém úhlu vůči budově.

Na druhé straně parkklesion představuje nejkrásnější stavbu pozdní byzantské doby v Konstantinopoli. Má typický čtvercový půdorys s pěti kupolemi, ale poměr mezi vertikálními a horizontálními rozměry je mnohem větší než obvykle (ačkoli ne tak velký jako v soudobých byzantských kostelech stavěných na Balkáně).

Přestože vnitřní barevný mramorový obklad z velké části zmizel, svatyně stále obsahuje restaurované pozůstatky řady mozaikových panelů, které, i když nejsou tak rozmanité a dobře zachovalé jako u kostela Chora, slouží jako jeden ze zdrojů pro pochopení pozdního byzantského umění.

Hlavní kupoli vyplňuje vyobrazení Krista Pantokratora, obklopeného proroky Starého zákona (Mojžíš, Jeremiáš, Sofoniáš, Micheáš, Joel, Zachariáš, Abdiáš, Abakuk, Jonáš, Malachiáš, Ezechiel a Izajáš). V apsidě je zobrazen Kristus Hyperagathos s Pannou Marií a sv. Janem Křtitelem. Neporušený Křest Páně přežil na pravé straně kopule.

• 
  Exteriér muzea
• 
  Exteriér muzea
• 
  Exteriér muzea
• 
  Kopule muzea
• 
  Mozaika v kopuli
• 
  Mozaika svatého Antonína Velkého
• 
  Mozaika svatého Antonína
• 
  Mozaika Krista
• 
  Mozaika Řehoře Osvětitele
• 
  Mozaika
• 
  Hlavice

V komplexu stále funguje mešita. Zde je několik fotografií jejího interiéru.

• 
  Interiér mešity
• 
  Interiér mešity
• 
  Interiér mešity
• 
  Interiér mešity
• 
  Interiér mešity
• 
  Interiér mešity

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pammakaristos Church na anglické Wikipedii.

• Hagia Sofia
• Monastýr Krista Pantokratora
• Chrám Bohorodice Farosské
• Chrám svatých Apoštolů
• Chrám svatého Spasitele v Chóře
• Chrám Matky Boží Vlachernské
• Chrám svatého Polyeukta
• Chrám Matky Boží Životodárného pramene
• Lips monastýr (mešita Fenari Isa)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Pammakaristos na Wikimedia Commons

• MAMBOURY, Ernest. Byzance - Constantinople - Istanbul. 3. vyd. Istanbul: Milli Neşriyat Yurdu, 1933. (francouzsky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• MATHEWS, Thomas F. The Byzantine Churches of Istanbul: A Photographic Survey. University Park: Pennsylvania State University Press, 1976. ISBN 0-271-01210-2. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• MÜLLER-WIENER, Wolfgang. Bildlexikon zur Topographie Istanbuls: Byzantion, Konstantinupolis, Istanbul bis zum Beginn d. 17 Jh. Tübingen: Wasmuth, 1977. ISBN 978-3-8030-1022-3. (německy) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BELTING, Hans; MOURIKI, Doula; MANGO, Cyril. Mosaics and Frescoes of St Mary Pammakaristos (Fethiye Cami Istanbul). [s.l.]: Dumbarton Oaks Pub Service, 1978. ISBN 0-88402-075-4. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARRIS, Jonathan. Constantinople: Capital of Byzantium. [s.l.]: Hambledon/Continuum, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-84725-179-4. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.