Korejské jazyky
Mapa rozšíření korejských jazyků
Rozšíření	Jižní Korea, Severní Korea, severovýchodní Čína, východní Rusko
Počet mluvčích	asi 77 miliónů [1]
Počet jazyků	2 živé - 9 mrtvých
Klasifikace	nejspíše izolované (možná spojitost s japonsko-rjúkjúskými, altajskými nebo drávidskými jazyky)
Dělení
Buyeoské jazyky Sillské jazyky

Korejské jazyky jsou jazykovou rodinou, do které patří korejština (často bývá uváděna jako jazyk izolovaný), čedžuština (někdy se bere jako dialekt korejštiny)^[2] a další vymřelé jazyky korejského poloostrova.

Je možná spojitost mezi korejskými jazyky a jazyky japonsko-rjúkjúskými, altajskými a drávidskými.

Patřily sem starší verze korejštiny, z nichž se moderní korejština vyvinula. Jsou jimi:

• Proto-korejština (před 1. stoletím)
• Starokorejština (1–10. století)
• Střední korejština (10–16. století)

Dále sem patřily jazyky dávné Koreje (viz klasifikace).

Dnes už existují jen dva živé korejské jazyky: korejština a čedžuština. Někdy se ovšem bere čedžuština pouze jako dialekt korejštiny, v tom případě by byla korejština jediný živý korejský jazyk a byla by izolovaná.

(Znak † značí mrtvý jazyk.)

• Sillské jazyky
  • Korejština^[1]
  • Čedžuština^[3]
• Pujoské jazyky
  • Kočoson †
  • Jemek †
  • Pujo †
  • Kogurjo †
    • Pekče † (vychází z kogurja)

Někdy se sem řadí jazyk gaya †.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koreanic languages na anglické Wikipedii.