Konstantinova babička z otcovy strany Kateřina II. Veliká jej pojmenovala po Konstantinu Velikém, zakladateli Byzantské říše. Medaile s antickými postavami vyražená k připomínce jeho narození nese nápis Zpět k Byzanci, který jasně evokuje Kateřinin Řecký plán.
Směr rané Konstantinovy výchovy byl zcela v rukou babičky, císařovny Kateřiny Veliké. Podobně jako u jejího nejstaršího vnuka (pozdějšího panovníka Alexandra I.), určovala každý detail výchovy i tělesné přípravy. Ale podle svých zvyků přenechala péči o vnuky lidem, kteří požívali její důvěry. Kníže Nikolaj Saltykov měl být soukromým učitelem, ale i on přenechal péči jiným a do výchovy zasahoval osobně jen zřídkakdy a neměl žádný vliv na zrání impulzivního, neklidného a svéhlavého chlapce. Jedinou osobou, jejíž vliv se při výchově uplatnil, byl Cesar La Harpe, který vedl výchovu obou carevniných vnuků od roku 1783 do května 1795.
Kateřina, stejně jako staršímu vnukovi Alexandrovi, vybrala i Konstantinovi nevěstu. Stala se jí Juliana Sasko-Kobursko-Saalfeldská; bylo jí 14 a Konstantinovi 16, když se 26. února 1796 brali. Juliana nebyla v manželství šťastná, od roku 1799 žili odděleně a v roce 1801 se natrvalo vrátila do Německa. Konstantin, za napoleonských válek generál (mj. účastník bitvy u Slavkova), se ještě v roce 1814 pokusil získat ji zpět, ale setkal se s rozhodným nesouhlasem. Manželství bylo formálně rozvedeno roku 1820, což mu jako místodržícímu Polska umožnilo ještě téhož roku uzavřít morganatický sňatek s milenkou, neurozenou Joannou Grudzińskou. Právě tento fakt jej později diskvalifikoval v následnictví a carem se po smrti Alexandra I. stal jejich bratr Mikuláš I.
.jpg)
