1. Maximilián (1711–1716) 2. Marie Leopoldina Terezie (1712–1800) 3. Filipína (1713–1719) 4. Gundakar (1714–1718) 5. syn (1715–1715) 6. Jan Arnošt Josef (1716–1786) 7. Marie Vilemína (1718–1722) 8. Marie Guida Josefa (1719–1724) 9. Dominik (1720–1724) 10. Bernardina (1720–1724) 11. Marie Sofie Terezie (1722–1773) 12. Jiří Adam I. (1724-1807) 13. Alžběta Josefa (1725–1778) 14. Marie Antonie Posthuma (1727–1732)
Pocházel z rakouskéhošlechtického rodu Starhembergů[2], narodil se jako nejstarší syn diplomata Františka Otakara ze Starhembergu (1662–1699). Dětství strávil ve Švédsku, kde byl jeho otec vyslancem. Po otcově předčasné smrti převzal Konrádovu výchovu strýc, prezident dvorské komoryGundakar Tomáš ze Starhembergu. Po nabytí pečlivého vzdělání absolvoval čtyřletou kavalírskou cestu po Evropě, po návratu převzal rozsáhlé rodové statky v Horních Rakousích a zároveň vstoupil do císařských služeb. Byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1715 se stal říšským dvorním radou. V letech 1717–1720 byl císařským vyslancem u říšského sněmu v Řezně. V roce 1720 pobýval několik měsíců jako vyslanec v Londýně, kde se dostal do sporu s jinými diplomaty ohledně otázky přednosti u dvora (především se jednalo o konflikt s francouzským velvyslancem markýzem de Senneterre). V roce 1722 odjel do Anglie znovu, tentokrát již s titulem velvyslance, zároveň byl jmenován tajným radou. V Londýně strávil čtyři roky a jako diplomat se osvědčil, takže s ním bylo počítáno pro funkci místokrále v Neapoli. Zemřel však náhle krátce po návratu z Anglie. I když jako diplomat pobíral plat od dvorské komory, z vlastních zdrojů za reprezentaci v zahraničí utratil 200 000 zlatých.
Rodina
V roce 1710 se v bavorském poutním místě Altötting oženil s princeznou Marií Leopoldinou z Löwenstein-Wertheimu (1689–1763), díky níž získal příbuzenské vazby na říšské německé rody.[3] Z jejich manželství pocházelo čtrnáct dětí, z nichž devět zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili následující pokračovatelé rodu:
Jiří Adam (10. 8. 1724 Londýn – 19. 4. 1807 Vídeň), rakouský vyslanec v Portugalsku 1750–1751, Španělsku 1751–1752, Francii 1753–1765, nejvyšší hofmistr císařského dvora 1783–1807, roku 1765 získal knížecí titul, I. manž. 1747 Marie Terezie ze Starhembergu (2. 2. 1727 – 12. 10. 1749), II. manž. 1761 Marie Františka Salm-Salm (28. 10. 1731 – 5. 9. 1806, Vídeň)
Alžběta Josefa (12. 10. 1725 – 27. 6. 1778), manž. 1749 hrabě Karel Pálffy z Erdödu (28. 10. 1697 – 14. 9. 1774 Prešpurk), polní maršál
Odkazy
Poznámky
↑Většina zdrojů uvádí jako místo a datum narození Vídeň 1689, ale podle nejnovějších archivních výzkumů se narodil v roce 1691 ve Stockholmu.
Reference
↑BAKEŠ, Martin: Diplomatem v půlnoční zemi. Zástupci Habsburků ve Švédském království mezi lety 1650 a 1730; Nakladatelství Academia, Praha, 2020; s. 112, 114 ISBN 978-80-200-3040-5
↑Ottův slovník naučný, díl 23.; Praha, 1905 (reprint 2000); s. 1058–1059 ISBN 80-7185-057-8
KUBEŠ, Jiří a kolektiv: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; 638 s. ISBN 978-80-7422-574-1
