Klausová synagoga

Klausová synagoga
Synagoga od východu
Synagoga od východu
Místo
MístoPraha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°5′23,64″ s. š., 14°25′2,1″ v. d.
Map
Základní informace
UžíváníSoučást Židovského muzea
Architektonický popis
Slohbaroko, rokoko
Výstavba1689–1694
Odkazy
AdresaU Starého hřbitova, Staré Město, Praha
UliceU starého hřbitova
Oficiální webŽidovské muzeum v Praze
Kód památky38875/1-456 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klausová synagoga je dosud největší synagogou[1] v prostoru bývalého pražského ghetta a zároveň jediný zdejší dochovaný příklad raně barokního slohu. V současné době ji spravuje Židovské muzeum v Praze.

Historie

Interiér Klausové synagogy

Počátky

Na místě, kde dnes stojí Klausová synagoga, nechal Mordechaj Maisel v 70. letech 16. století vystavět komplex dvou synagog a soukromé talmudické školy (zde vyučoval rabi Jehuda Leva ben Becalel). Od těchto „klaus“[pozn. 1] (v jidiš klojz[5][6], z německého die Klaus, které pochází z latinského claustrum, což znamená „malou budovu“) získala také synagoga své jméno. Když klausy v roce 1689 padly za oběť velkému požáru ghetta, nechal představený jedné ze zničených synagog Šelomo Chališ Kohen postavit na místě klaus mezi léty 1689 a 1694 novou synagogu v raně barokním stylu. Dva roky po dokončení byla na náklady Samuela Oppenheima doplněna ještě o monumentální třístupňovou schránu na Tóru. V synagoze působili někteří významní rabíni, např. Eleazar Fleckeles.

Novodobá historie

V letech 1883–1884 byla Klausová synagoga upravena a obnovena architektem Bedřichem Münzbergerem (podílel se i na výzdobě Španělské synagogy). Během asanace pražského ghetta zůstala ušetřena, na rozdíl od Cikánovy, Velkodvorské a Nové synagogy, a stala se tak jedinou zdejší ukázkou raně barokní architektury.

Za druhé světové války se v Klausové synagoze nacházel sklad i expozice válečného Židovského ústředního muzea. Již rok po válce se zde návštěvníci Státního židovského muzea mohli seznámit se židovskými svátky a zvyky. V letech 1960, 1979–1981 a 1983 (aron ha-kodeš) byla budova opravována. Rok po poslední zmíněné rekonstrukci se v synagoze otevřela nová expozice židovských rukopisů a tisků.

Současnost

Neuplynulo však ani desetiletí a synagoga byla (mezi léty 1995 a 1996) znovu obnovována. Rok nato se expozice vrátila k původní tematice židovských svátků a zvyků. Návštěvník se zde může seznámit s náležitostmi synagogy a bohoslužby, která v ní probíhá, poznat židovské svátky a základní texty judaismu, Tóru a Talmud, včetně náčiní a ozdob, které hrají významnou roli při bohoslužebném zacházení s Tórou. Život židovské rodiny je zde představen ve své každodennosti i významných milnících: narození, obřízka, přechod k dospělosti, sňatek, atd. (závěru lidského života a instituci, která se jím zabývá, pohřebnímu bratrstvu, se věnuje navazující expozice v obřadní síni).

Odkazy

Externí odkazy

Poznámky

  1. ↑ Srovnejte s etymologií místního jména Klausový důl (též zvaný Těsný důl) na Černohorském potoku u Janských Lázní: Pojmenování Klausový důl (německy Klausengrund) vzniklo od přehrady (klauzy), která sloužila k plavení dřeva. Klauza (německy die Klause) je technický termín označující vodní nádrž, z níž se napájí vodní tok za dopravy vorů. Tento výraz pochází ze slova klauzura – ‚odloučenost od světa‘, které má svůj původ v latinském claudere – ‚zavírat‘ (viz Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, Leda 2001).[2],[3],[4]

Reference

  1. ↑ PAŘÍK, Arno; KLIMENT, Petr. Pražské synagogy = Prague Synagogen = Prager Synagogen. 2.. vyd. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011. S. 79. 
  2. ↑ Jazyková poradna – Klausový důl. ujc.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-09. 
  3. ↑ Krkonoše v nové mapě
  4. ↑ Těsný (Klausový) důl
  5. ↑ (polsky) Wirtualny Sztetl – Klojz
  6. ↑ (anglicky) The YIVO Encyclopedia of Jews in Eastern Europe – Kloyz

Literatura

  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. 
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno: Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9. 
  • PAŘÍK, Arno, Dana CABANOVÁ a Petr KLIMENT, Pražské synagogy = Prague Synagogues = Prager Synagogen, 2. vyd., Praha: Židovské muzeum v Praze, 2011, s. 74–83.
  • PAŘÍK, Arno "Pražským ghettem po stopách Maharala" in Putík, Alexandr (ed.), Cesta životem: Rabi Jehuda Leva ben Becalel kol. 1525–1609, Praha: Academia a Židovské muzeum v Praze, s.253–255.
  • TOMEK, Vratislav Václav. Pražské židovské pověsti a legendy : Sbírka staropražských historických pověstí a legend židovských od nejstarších dob pohanských v Čechách. Praha: Končel, 1932. Dostupné online. 

Související články

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Synagogy v Praze
Ikonka synagogy Josefov
Mapa Prahy
Mimo Josefov
Zaniklé synagogy
  • Nejstarší synagoga v Praze (11. stol.)
  • Stará škola (přelom 11. a 12. stol.)
  • Stará Klausová (1564)
  • Nová synagoga (Josefov) (konec 16. stol.)
  • Stará synagoga (Libeň) (kolem roku 1592)
  • Cikánova (nejpozději 1613)
  • Velkodvorská (1627 až 1634)
  • Egerova (konec 17. stol.)
  • Popperova (před 1702)
  • Vinohradská (1893)
  • Nová židovská škola
    		•
    viz též Seznam židovských památek v Praze