Vyrůstala na zámku v Červených Pečkách. Výchova byla přísná.[5] Otec dětem onikal.[6] Do páté třídy měla domácího učitele, poté chodila na základní školu v Červených Pečkách.[7] Každý ze sourozenců měl své políčko, které musel obdělávat. Za vypěstovanou zeleninu v kuchyni dostávali padesátník.[5] Děti musely pomáhat, od otce dostávaly výplatu 5 Kčs.[6] Prázdniny rodina trávila na loveckém zámečku v Kamenné Lhotě, který byl později zbořen, nebo na zámku Morány u Uhlířských Janovic,[5] kde Karolina bydlela i po Sametové revoluci. Otec zemřel v roce 1943, když jí bylo jedenáct let.
V roce 1945 převzal bratr Jaromír s matkou správu statků Červené Pečky a Morány, ke kterým patřily pole, lesy i průmyslové podniky včetně pivovaru (založen v roce 1670) a cihelny.[8] Tehdy neměli skoro žádné zaměstnance, takže všechno museli dělat sami.[9] Po Únoru 1948 byl rodině znárodněn majetek a jim zůstaly pouze líhně, živila je tedy vejce.[10] Navíc bylo několik rodinných příslušníků zatčeno. Sestra Marie Josefa (1924–1996), která studovala vysokou školu zemědělskou, byla držena ve vyšetřovací vazbě na Pankráci sedm a půl měsíců. Její ctitel totiž utekl do Austrálie a poslal jí milostný dopis.[7] Matku Karolu vyslýchali dva týdny.[11] Na začátku roku 1950 byl zatčen i Jaromír a vězněn tři měsíce ve vězení v Kolíně a pak dva roky v táboře nucených prací.[12] Karolina byla zatčena pouze na jeden, protože byla příliš mladá.[9] Na zámku směli zůstat do roku 1952, pak zámek převzalo vojsko.[10] Byl jim
nabídnut dům v Dolanech, ale byl moc malý.[7] Nakonec se přestěhovali do jedné místnosti do domu krmiče prasat na jejich bývalém dvoře v obci Hranice, kde však nebyla zavedena pitná voda, svítilo se petrolejovými lampami a chybělo WC.[7][13] Po dvou letech získali malý byt na Malé Straně v Praze.[13]
Karolina v 50. letech 20. století pět let učila na obecné škole v Praze.[pozn. 3] Ze školy byla vyhozena, když nepřistoupila na nabídku StB, aby spolupracovala.[14] Pak se živila jako uklízečka. Nakonec pracovala 32 let pro Městská divadla pražská, nejprve jako skladnice kostýmů, poté v účtárně.[14]
V rámci restitucí získal bratr Jaromír po roce 1989 část parku v Pečkách, lesy a zemědělskou půdu nedaleko Uhlířských Janovic a lovecký zámeček Morány.[15] Tam pak Karolina bydlela se sestrou Annou a bratrem Jaromírem.[15] Zámek Červené Pečky nepřevzali, protože byl zdevastovaný.[15][pozn. 4]
Zemřela v kolínské nemocnici. Zádušní mše svatá a poslední rozloučení se zemřelou se konalo 23. července 2024 v kostele sv. Petra a Pavla v Čestíně a následující den byly ostatky uloženy za účasti členů rodiny do hrobu před rodinnou hrobkou v Červených Pečkách.[2]
Odkazy
Poznámky
↑ Rodiče Josef Hrubý-Gelenj (22. 4. 1866 Červené Pečky – 14. 1. 1943 Červené Pečky) a Karola (Sarolta) Bukuwková z Bukuwky (3. 6. 1889 Horth – 2. 10. 1952 Praha) uzavřeli sňatek 27. dubna 1921 ve Valašském Meziříčí.[1] Jemu byl v době svatby už hodně přes padesát let, ona byla o 23 let mladší.[3]
↑Teprve v roce 1968 emigrovala do Rakouska Jaromírova sestra Alžběta (1929–2021) s manželem Zdeňkem Sternbergem (1923–2021) a na začátku 80. let 20. století Marie Josefa (1924–1996), která se provdala za Maxmiliána Thurn und Valsassina (1910–1991).[4][3]
↑Bratři pracovali ve stavebnictví, jedna sestra dělala kancelářskou práci a později sestavovala elektrické holicí strojky a nakonec prodávala sklo.[14]
↑Zámek Červené Pečky rodina vlastnila od roku 1794.[15]
↑ abParte Karoliny Hrubé-Gelenj [online]. Farnost Uhlířské Janovice, 2024-07-09 [cit. 2024-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-07-17.
↑ abDOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN80-86526-19-4. S. 158. Dále jen Příběhy českých šlechticů.
↑VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN80-7185-507-3. S. 367. Dále jen Příběhy české šlechty.
DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN80-86526-19-4. Kapitola Na křivdy jsme zapomněli. Baronka Karolína Hrubá z Jelení, baron Jaromír Hrubý z Jelení.
