Karla Rašínová

Karla Rašínová
Karla Rašínová (okolo roku 1925)
Karla Rašínová (okolo roku 1925)
Rodné jménoKarolína Janská
Narození5. listopadu 1877
Smíchov
Úmrtí28. ledna 1959 (ve věku 81 let)
Rio de Janeiro
Povoláníodbojářka
ChoťAlois Rašín[1]
DětiLadislav Rašín[2]
Miroslav Rašín[3]
PříbuzníJan Janský[2] (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karla Rašínová (rozená Karolína Jánská, 5. listopadu 1877 Smíchov[4] – 28. ledna 1959 Rio de Janeiro) byla česká členka tzv. Prvního československého odboje, manželka politika a pozdějšího ministra financí prvorepublikového Československa Aloise Rašína.

Život

Manžel Alois Rašín (1917)

Mládí

Narodila se na Smíchově u Prahy v rodině mydláře Jana Janského (1844–) a jeho manželky Marie, rozené Zelenkové. Byla prostřední z tří sourozenců, starším z jejích dvou bratrů byl pozdější lékař a objevitel krevních skupin Jan Janský. Již v mládí aktivně sledovala politický život, zejména pak proces s tzv. Omladinou v letech 1893 a 1894. Roku 1899 provdala se za Aloise Rašína, advokátního koncipienta a jednoho z vězněných v procesu s Omladinou.[5][6] Rašín v roce 1907 vstoupil do vedení mladočeské strany, ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu). Manželé jezdili na letní byt do jihočeského Písku.[7]

Maffie

Po vypuknutí první světové války roku 1914 se společně s manželem zapojila do aktivit protirakouské odbojové skupiny Maffie sestávající z domácích členů a také exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazující se o vznik samostatného Československa. Spolupracovala např. s Přemyslem Šámalem, Václavem Klofáčem či dalšími členkami organizace, jako byli Božena Fričová, Božena Šámalová, Zdeňka Rýdlová-Kvapilová či Hana Fillová,[8] zejména ve věci shromažďování informací a předávání kurýrních zpráv.[9] Byť ženy vzbuzovaly obecně menší podezření z nepřátelské špionáže, Rašínová nicméně pracovala spolu s ostatními zapojenými pod neustálou hrozbou obvinění z vlastizrady. Poté, co byl její manžel, spolu s Karlem Kramářem, Vincencem Červinkou a Josefem Zamazalem, roku 1915 zatčen a společně byli pak odsouzeni k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství. Trest jim byl následně zmírněn na doživotí, které si Rašín odpykával ve velmi tvrdých podmínkách ve věznici v rakouském Möllersdorfu, kde sdílel celu společně s Karlem Kramářem. Karla po manželově zatčení zintenzivnila svou činnost v Maffii a manžela ve vězení pravidelně navštěvovala, přičemž opět zajišťovala kontakt mezi ním a domácím vedením odboje. Rašín byl pak spolu s ostatními roku 1917 amnestován a propuštěn.

Po roce 1918

Po vzniku Československa roku 1918 se její manžel stal jednou z nejexponovanějších politických figur veřejného života a posléze se stal ministra financí . Karla byla za své zásluhy v odboji oceněna Československou revoluční medailí. Poté, co byl na Aloise Rašína 5. ledna 1923 před domem v Žitné ulici, kde měli Rašínovi byt, spáchán atentát[10] a on svým střelným zraněním 18. února podlehl, se pak stáhla do ústraní bez účasti na veřejném životě.

Během německé okupace Čech, Moravy a Slezska a druhé světové války byl její syn Ladislav německými úřady již v listopadu 1939 uvězněn[11] a 20. března 1945 pak ve Frankfurtu nad Mohanem, krátce před příchodem americké armády, ve zdejší vězeňské nemocnici zemřel.

Po převratu v únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v Československu odešla ze země do Brazílie, za rodinami své dcery Ludmily a syna Miroslava.[12] Ten od roku 1947 působil jako první čs. vyslanec v Uruguayi a po převzetí moci komunisty se přestěhoval do brazilského Rio de Janeira.[7]

Úmrtí

Karla Rašínová zemřela 28. ledna 1959 v Rio de Janeiru ve věku 81 let.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ a b Dostupné online.
  3. ↑ Dostupné online.
  4. ↑ Matrika SM N20, sn. 305 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Matrika SM O16, sn. 54 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 224, obraz 715 [online]. Praha: Národní archiv [cit. 2020-05-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c Rašínová Karla. Čtení z Písku [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Po 20 letech vzpomínáme padlých za svobodu, vládu lidu a mír. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ WWW.INCAD.CZ, INCAD. Duch české ženy za války. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  10. ↑ ROUCEK, J. S.; PEROUTKA, Ferdinand. Budování Státu. Books Abroad. 1937, roč. 11, čís. 1, s. 109. Dostupné online [cit. 2022-06-14]. ISSN 0006-7431. DOI 10.2307/40078104. 
  11. ↑ Rašínovu urnu měla rodina v ložnici. Významného politika si potomci stále připomínají. iROZHLAS [online]. 2019-01-03 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Miroslav Rašín - životopis a ocenění. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • PAULOVÁ, Milada. Dějiny Maffie. V Praze: Nákladem Československé grafické Unie, 1939. sv. 2, část 1, s. 76. Dostupné online
  • SEKANINA, František. Album representantů všech oborů veřejného života československého. Praha: Umělecké nakl. Josef Zeibrdlich, 1927, s. 1099. Dostupné online
  • SOUKUP, František. 28. říjen 1918: předpoklady a vývoj našeho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa. V Praze: Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (A. Svěcený), 1928. sv. 1, s. 301. Dostupné online