Karl Joseph Hadik von Futak
Narození	28. října 1756 Levoča
Úmrtí	24. července 1800 (ve věku 43 let) Alessandria
Povolání	voják a důstojník
Ocenění	komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Rodiče	Andrej Hadik a Františka Lichnovská z Voštic
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Josef hrabě Hadik z Futaku (německy Karl Joseph Reichsgraf Hadik von Futak, maďarsky Futaki gróf Hadik Károly József) (28. října 1756 Levoča, Horní Uhry – 24. června 1800 Alessandria, Itálie) byl uherský šlechtic a rakouský generál. V armádě sloužil od sedmnácti let, vyznamenal se účastí ve válkách proti republikánské Francii a první fázi napoleonských válek. V roce 1797 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Zemřel na následky zranění z bitvy u Marenga.^[1]

Pocházel ze šlechtického rodu Hadiků z Horních Uher připomínaného od 16. století, narodil se jako druhorozený syn polního maršála hraběte Andreje Hadika (1710–1790), slavného vojevůdce sedmileté války, matka Františka Barbora (1725–1787) pocházela z rodu Lichnowských z Woštic. Do císařské armády vstoupil v roce 1773 a kariéru zahájil v husarském pluku č. 23, kterému velel jeho otec. Již v roce 1776 byl rytmistrem, v roce 1777 byl spolu s otcem a bratry povýšen do říšského hraběcího stavu, zároveň se stal císařským komořím. Pod otcovým velením se zúčastnil války o bavorské dědictví (1778–1779). V roce 1779 byl povýšen na majora a v roce 1789 se stal nejmladším plukovníkem jezdectva v rakouské armádě. Opět pod svým otcem bojoval ve válce proti Turkům, kde se vyznamenal při obléhání Bělehradu.

Na počátku válek s republikánskou Francií byl se svým plukem převelen do Bruselu v tehdejším Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). V roce 1792 se uplatnil při dobytí pevnosti Maubeuge (ztracené ovšem v následujícím roce), pod velením prince Josiase Koburského vynikl ve vítězné bitvě u Neerwindenu (1793). Se střídavými úspěchy se zúčastnil dalších bojů v Belgii, v roce 1794 byl povýšen na generálmajora a téhož roku obdržel rytířský kříž Řádu Marie Terezie. Pod velením arcivévody Karla pak bojoval v Německu a na Rýně, vyznamenal se ve vítězné bitvě u Würzburgu (1796). V dubnu 1797 byl se svou divizí převelen do severní Itálie, téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála^[2] a získal komandérský kříž Řádu Marie Terezie.^[3] Během druhé koaliční války bojoval ve vítězné bitvě u Novi (1799), v níž osobně vedl do boje první útočnou kolonu jezdectva. Samostatně velel v květnu 1800 v menším střetnutí u Romano-Chiusella, kde se utkal s francouzským generálem Lannesem.^[4] Taktické vítězství zůstalo nevyužito kvůli liknavosti rakouského vrchního velitele Melase, s nímž se Hadik následně dostal do kompetenčního sporu. V bitvě u Marenga (14. 6. 1800), která patřila k nejslavnějším Napoleonovým triumfům, byl Hadik vážně zraněn na celé pravé polovině těla. Byl převezen do polní nemocnice v Alessandrii, kde mu byla amputována pravá ruka a pravá noha. Na následky infekce, krvácení a septického šoku zemřel o měsíc později.

Celoživotně byl srovnáván se svým slavným otcem, díky tomu si také po celou kariéru doplňoval vzdělání. Byl vynikajicím jezdcem a šermířem, proslul svými vědomostmi v kartografii a díky tomu se uplatnil jako štábní důstojník s účastí na plánování vojenských operací. Částečné znalosti si osvojil také v oboru medicíny. Byl také odpůrcem protekce a nepotismu v armádě, přestože sám jako syn slavného otce prodělal v mládí rychlou kariéru.

V roce 1781 se oženil s hraběnkou Marií Terezií Krakovskou z Kolovrat (1756-1844), dámou Řádu hvězdového kříže a dcerou českého nejvyššího sudího Prokopa II. Krakovského z Kolovrat.^[5] Z jejich manželství se narodili synové Vilém Karel (1784–1819) a Friedrich Andreas (1786–1839), oba sloužili v armádě.^[6] Díky sňatku získal Karel Josef Hadik příbuzenské vazby na několik osobností z řad české šlechty, jeho švagry byli polní maršál Jan Karel Krakovský z Kolovrat (1748–1816), pozdější pražský arcibiskup Alois Josef Krakovský z Kolovrat (1759–1833) nebo hrabě Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804), rakouský nejvyšší kancléř.^[7][8]

Karlův mladší bratr Andreas (1764–1840) byl také účastníkem napoleonských válek a nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1827).^[9] Od jejich nejstaršího bratra Jana (1755–1833) pochází dodnes žijící linie hrabat Hadiků.^[10][11] Jejich bratrancem byl kníže Karel Alois Lichnovský z Voštic (1761–1814), který proslul především jako mecenáš Ludwiga van Beethovena.

• KOVAŘÍK, Jiří: Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Akcent (2006). ISBN 80-7268-386-1
• ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Joseph Hadik von Futak na Wikimedia Commons
• Životopis Karla Josefa Hadika na webu napoleon-series
• Životopis Karla Josefa Hadika na webu austerlitz.org
• Životopis Karla Josefa Hadika
• Karl Joseph Hadik in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.