Od roku 1901 byl ústředním tajemníkem sociálně demokratické strany v Praze, v období let 1901–1904 předsedal Dělnické akademii, patřil mezi hlavní organizátory Dělnické výstavy v Praze roku 1902. Pak se přesunul na Moravu, kde byl od roku 1903 tajemníkem všeobecné dělnické pokladny v Brně.[5][3] Podle jiného zdroje se do Brna přestěhoval až roku 1905.[4]
Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 23. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]
V zemských volbách na Moravě roku 1913 byl jedním z iniciátorů takzvaného červeného bloku, kdy se několik sekulárních stran sdružilo a vzájemně podpořilo své kandidáty s cílem oslabit pozice katolického politického tábora. V roce 1916 byl členem Národního výboru. V říjnu 1918 se jako člen Moravského národního výboru podílel na přebírání moci v Brně.[8][5] Za světové války patřil nejprve mezi přívržence prorakouského aktivismu Bohumíra Šmerala, roku 1917 se ale se Šmeralem názorově rozešel.[3]
V únoru 1919 se stal ředitelem Všeobecné úrazové pojišťovny v Brně, po komunálních volbách v roce 1919, ve kterých zvítězili sociální demokraté, se stal prvním národnostně českým starostou Brna. Volby ale byly po krátké době zrušeny a město dál řídil vládní komisař Petr Kerndlmayer. V únoru 1920 se konaly nové volby a Vaněk se opět stal starostou. Dne 10. prosince 1920[11] se ovšem vzdal funkce v souvislosti s dělnickými nepokoji na Brněnsku.[5]
↑Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN978-80-7325-272-4.
↑MALÍŘ, Jiří - MAREK, Pavel a kol.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN80-7239-178-X. S. 297, 303.