Karel II. Schwarzenberg
Karel II. kníže ze Schwarzenbergu na litografii od Josefa Kriehubera, 1849
3. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu
Ve funkci: 1830[1] – 25. června 1858
Předchůdce	Bedřich I. ze Schwarzenbergu
Nástupce	Karel III. ze Schwarzenbergu
Guvernér v Sedmihradsku
Ve funkci: 25. května 1851 – 25. června 1858
Předchůdce	Ludwig von Wohlgemuth
Nástupce	Bedřich z Lichtenštejna
Civilní a vojenský guvernér v Lombardii
Ve funkci: 19. října 1849 – 10. ledna 1851
Předchůdce	Josef Václav Radecký z Radče
Nástupce	Michael von Strassoldo
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1854), polní podmaršálek (1848), generálmajor (1840)
Narození	21. ledna 1802 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	25. června 1858 (ve věku 56 let) Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení	Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
Titul	kníže
Choť	(1823) Josefina Marie Wratislavová z Mitrowicz (1802–1881)
Rodiče	Karla I. Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) a Marie Anna z Hohenfeldu (1767–1848)
Děti	1. Karel III. (1824–1904) 2. Gabriela (1825–1843) 3. Anna Maria, provd. z Waldstein-Wartenbergu (1830–1849)
Příbuzní	Bedřich Karel ze Schwarzenbergu a Leopold Schwarzenberg (sourozenci) Karel IV. ze Schwarzenbergu, Bedřich Edmund ze Schwarzenbergu, Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu, Marie ze Schwarzenbergu[2], Ida ze Schwarzenbergu[2] a Gabriela ze Schwarzenbergu[2] (vnoučata)
Profese	politik, důstojník a vojenský velitel
Ocenění	rakouský Řád zlatého rouna (1852)
Commons	Karl II zu Schwarzenberg
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel II. Filip kníže ze Schwarzenbergu (německy Karl II. Borromäus Philipp Fürst zu Schwarzenberg; 21. ledna 1802 Vídeň – 25. června 1858 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic, generál a politik.^[3] Po rezignaci staršího bratra Bedřicha převzal knížecí titul mladší rodové větve Schwarzenbergů s majetkem v jižních Čechách (Orlík nad Vltavou). Od mládí sloužil v rakouské armádě, nakonec dosáhl hodnosti polního zbrojmistra, zastával funkce místodržitele v Lombardii (1849–1851) a Sedmihradsku (1851–1858).

Pocházel z knížecího rodu Schwarzenbergů, náležel k orlické sekundogenituře. Narodil se ve Vídni jako druhorozený syn slavného vojevůdce napoleonských válek polního maršála knížete Karla Schwarzenberga (1771–1820) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky z Hohenfeldu (1767–1848).^[4] V rodinné tradici sloužil od mládí v rakouské armádě, do které vstoupil v roce 1821 jako kadet u pěšího pluku Colloredo a již v roce 1823 byl hodnosti kapitána (Hauptmann) u 11. pěšího pluku. V roce 1831 byl povýšen na majora ve 42. pěším pluku v Terezíně.^[5] V roce 1834 byl povýšen do hodnosti plukovníka a velel 4. pěšímu pluku. V roce 1840 byl povýšen do hodnosti generálmajora s velením brigády v Brně.^[6] Od roku 1842 byl brigádním velitelem v Praze.^[7] Zde se také zúčastnil veřejného života, mimo jiné byl účastníkem zasedání Českého zemského sněmu. Od roku 1843 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti. Zavedl chov ovcí Merinos.^[8]

V únoru 1848 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v v revolučním roce 1848 stál v čele divize pod velením polního maršála Radeckého.^[9] Po válce se stal vojenským a civilním guvernérem Lombardie (1849–1851).^[10][11] V roce 1851 byl jako vrchní velitel a guvernér přeložen do Sedmihradska,^[12][13] kde byl ve zcela neznámém prostředí konfrontován se složitou situací v otázce mnohonárodnostního složení obyvatelstva a jeho příslusnoští k různým náboženstvím. Do funkce sedmihradského místodržitele byl vybrán s ohledem na svou příslušnost k nejvyšší šlechtě, vzdělání a předchozí zkušenosti z Lombardie. Podařilo se mu eliminovat napětí mezi Sedmihradským knížectvím a Uherským královstvím. V roce 1854 byl povýšen do hodnosti c. k. polního zbrojmistra.^[14]

Zemřel ve Vídni, původně byl pohřben v kostele sv. Jiljí v Domaníně u Třeboně, v roce 1864 byly jeho ostatky převezeny do nově vysvěcené rodové hrobky na Orlíku.^[15]

Jako hlava sekundogenitury rodu Schwarzenbergů užíval titul knížete s nárokem na oslovení Jasnost (německy Seine Durchlaucht). Ve funkci guvernéra v Lombardii obdržel v roce 1849 titul c. k. tajného rady.^[16] Během vojenské kariéry získal několik vysokých vyznamenání v Rakousku i v zahraničí^[17] a v roce 1852 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.^[18][19] Od roku 1847 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 19.^[20]

• Řád zlatého rouna (1852)
• Řád železné koruny I. třídy (1851)
• Vojenský záslužný kříž (1849)
• komandérský kříž Leopoldova řádu (1848)

• Řád svaté Anny I. třídy (Rusko)
• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• velkokříž Řádu Pia IX. (Papežský stát)

Po rezignaci staršího bratra Bedřicha se stal hlavou mladší linie Schwarzenbergů, nositelem knížecího titulu a majitelem panství Orlík nad Vltavou s hradem Zvíkov, Sedlec u Kutné Hory, dále vlastnil Murau ve Štýrsku. Na zámku Orlík zahájil novogotickou přestavbu dokončenou až po jeho smrti (1849–1860, architekt Bernhard Grueber).^[21]

K významnému rozšíření rodového majetku v jižních Čechách přispěl svým sňatkem. Dne 26. července 1823 se v Praze^{[22][pozn. 1]} oženil s Josefinou Marií Vratislavovou z Mitrovic (16. 4. 1802 Praha – 17. 4. 1881 Praha). Byla dcerou dlouholetého zemského maršálka Českého království Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic.^[23][24] Po otci byla dědičkou panství Čimelice, Osov a Tochovice, byla také c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.^[25] Z tohoto sňatku vzešel syn a dvě dcery.

• 1. Karel III. Josef Adolf (5. 7. 1824 Praha – 29. 3. 1904 Praha), 4. kníže ze Schwarzenbergu
  • ∞ (5. 3. 1853 Praha) Vilemína z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu (30. 12. 1833 Praha – 18. 12. 1910 Praha)
• 2. Gabriela (23. 12. 1825 Praha – 26. 11. 1843 Orlík, pohřbena v Čimelicíh a od roku 1864 v Orlíku), zahynula tragicky
• 3. Anna Maria (20. 2. 1830 Praha – 11. 2. 1849 Praha, pohřbena v Mnichově Hradišti)
  • ∞ (14. 5. 1848 Praha) Arnošt Antonín z Waldstein-Wartenbergu (10. 10. 1821 Praha – 1. 8. 1904 Praha)

Vysokých hodností v rakouské armádě dosáhli jeho bratři Bedřich (1800–1870) a Edmund (1803–1873). Vlivné příbuzenské vazby získal také svým sňatkem s Josefínou Vratislavovou, jeho švagry byli kníže Josef z Ditrichštejna (1798–1858) a generál Ferenc Gyulai (1798–1868).^[26]

• HOLEC, Roman : Karol II. Schwarzenberg a Sedmohradsko (1851–1858) in: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2008, s. 453–474 ISBN 978-80-87082-28-7
• KIEHLBORN, Alena : Die adelige Erziehung der Söhne Carls I. von Schwarzenberg. In: Adelige Ausbildung. Die Herausforderung der Aufklärung und die Folgen. München, Martin Meidenbauer 2006, s. 199–211.
• POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 329–336 (heslo Orlická linie. Schwarzenbergové) ISBN 978-80-85955-53-8

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel II. ze Schwarzenbergu na Wikimedia Commons
• Životopis (v němčině)
• Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Předchůdce: Karel I.

2. kníže ze Schwarzenbergu a hlava schwarzenberské sekundogenitury 1820–1858

Nástupce: Karel III.