Karel Huněk (* 18. září1947) je českýsochař, designér, galerista a technik, věnuje se výtvarné činnosti, uměleckému řemeslu a restaurování, držitel českého rekordu v kategorii Největší medaile, potvrzeného agenturou Dobrý den Pelhřimov.[1]
Život
Od roku 1963 v Kladně studoval na SPŠS a SOU teorii i praxi odlévání kovů, opracování, obrábění, kovářství, zhotovení modelů, umělecké zpracování kovů a posléze konstrukci a opravy automobilů – toto sedmileté studium absolvoval za pět let. Následně v Lokomotivním depu Praha Střed studoval konstrukci a ovládání lokomotiv a v EZU Praha Troja Faradayovu klec, kterou zrekonstruoval.[zdroj?] Jako profesi si následně zvolil umělecké zpracování kovů a dalších přírodních materiálů.
Karel Huněk svou tvorbu zaměřuje na sochy a objekty a svým osobitým pojetím a hravostí je povyšuje na didaktickou výpověď duše. Jeho objekty postupně gradují z komorní tvorby v tvorbu monumentální.
Založil a více než dvacet let vede Společnost za pozitivní přístup k životu a aktivní odpor k blbosti a Řád duševních rytířů modré růže,[2] který vychází a čerpá z odkazu T.G. Masaryka, Karla Čapka, Emy Destinnové a dalších osobností. Také se snaží o zachování tradic rytířského étosu, kde stejné normy chování byly závazné jak pro panovníka, tak pro nejchudšího rytíře, např. čestnost, věrnost, láska, nevyužívání cizí slabosti, boj proti kramářskému způsobu.[3] Následující osobnosti bylo uděleno (zčásti posmrtně) členství v řádu:
Založil tradici darování a vysazování jihočeské světové růže, která spolu se svým šlechtitelem rytířem Josefem Havlem zvítězila r. 1995 v Římě ve světové soutěži růží, a spolu s tímto osvíceným vlastencem růžařské klenoty sázel s cílem, aby u nás kvetly místo blbosti růže, v Čapkově Strži, Masarykových Lánech, dále Hradu Křivoklát, Husových sadech, Gymnáziu V. Nováka, u kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, u hradu v Poděbradech, poblíž rotundy na bájném Vyšehradu, v zámeckém parku v Roztokách, v areálu vlčického Muzea a galerie České Kanady, Volarech, v hornickém skanzenu Mayrau – Kladně Vinařicích, v podzámecké zahradě v Kroměříži, v UTB ve Zlíně, v rozáriu v Lidicích a na dalších místech.
Založil tradici „setkávání profesorů v Jindřichově Hradci a Vlčickém dvorci v České Kanadě“, jako odezvu na přátelská pozvání z ČVUT, UTB do Zlína, VŠCHT, AMU, UNI do Plzně.
Navrhl a postavil spolu s rodinou na své náklady mohylu – Památník americkým letcům, hrdinům v České Kanadě ve Vlčicích.
Vytvořil a obnovil spolu s rodinou na své náklady rybník pro chráněné vzácné obojživelníky za přispění Ing. Evžena Štece, který tuto stavbu zdarma vyprojektoval také za účelem zadržování vody v krajině.
Bojuje o záchranu certifikovaného vesnického kulturního dědictví (bez finanční pomoci) – Vlčického dvorce a vytvořil tam kulturní centrum – Muzeum České Kanady a Galerii osobností (objevil tam středověké keramické střepy a další....), pořádá tam kulturní akce, kterých se zúčastnili osobnosti vědy a kultury z Mexika, hudebníci České filharmonie, Harmonia Mozartiana Pragensis, národní umělkyně, profesoři několika univerzit, akademičtí malíři a sochaři, folklorní soubor Vysočan, cestovatel Vítězslav Dostál a další osobnosti.
