JUDr. Karel Fleissig
Jiná jména	Jarský, O. Varský Otakar Vltavský Otto
Narození	4. ledna 1912 Líně Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. února 1976 (ve věku 64 let) Plzeň Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Plzni
Národnost	česká
Alma mater	Právnická fakulta UK
Povolání	redaktor, archivář, knihovník
Aktivní roky	1927–1976
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Karel Fleissig (4. ledna 1912, Sulkov – 7. února 1976, Plzeň) byl český rozhlasový redaktor, básník, prozaik a knihovník.^[1] Jeho synem je český arabista Jiří Fleissig (*1946).^[2]

Narodil se 4. ledna 1912 do rodiny důlního zřízence. Po absolvování obecné školy ve Zbůchu nastoupil na klasické gymnázium v Plzni, kde odmaturoval roku 1931. Již od roku 1927 publikuje své články v časopisech. Poté absolvoval Filozofickou (zde studoval mezi lety 1931 až 1932) a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, avšak titul JUDr. získal až po znovuotevření vysokých škol v roce 1945.^[3]

Za okupace byl zaměstnán u advokáta Jindřicha Uhlíře v Praze a od roku 1943 byl totálně nasazen v továrně na obuv v Černošíně u Stříbra.^[4] Po druhé světové válce pracoval krátce jako kriminální komisař ONV v Plzni. Od roku 1950 začal spolupracovat s Československým rozhlasem a o rok později se stal referentem regionálního studia ČRo v Plzni. Zde kromě činnosti redaktora také psal rozhlasové hry a spolupracoval na satirickém pořadu Panoptikum.

Kvůli vážnému onemocnění odchází roku 1960 z Rozhlasu a byl zaměstnán jako odborný archivář ve Státním archivu v Plzni. Aktivně přispíval do novin, zejména do západočeského listu Pravda. V 70. letech se stal ředitelem plzeňské knihovny, po dvou letech však odešel do penze.

Zemřel 7. února 1976 v Plzni a je pohřben na Plzeňském ústředním hřbitově.

Karel Fleissig začal být literárně činný již ve třicátých letech 20. století,^[5] avšak začátek jeho aktivity se datuje spíše po roce 1945. Zpočátku se věnoval poezii, později (od 60. let) hlavně próze. Psal zejména historickou prózu. Aktivně též překládal (zejména poezii) z vietnamštiny či perštiny.^[6] Přeložená poezie však nebyla nikdy vydána souhrnně, pouze časopisecky.

• Melancholická láska, 1934
• Nebeská romance, 1945

• Návrat, 1944
• Hymnus, 1945
• Ryšavec s labutí, 1947
• Píseň o Martínkovi, 1963
• Žoldnéřské intermezzo, 1966
• Cestopis lásky, 1971
• Ďábelská fuga, 1976
• Sto let Knihovny města Plzně, 1976
• Za hvězdou mořeplavce Behaima, 1977 (posmrtně vydáno)
• Hříšné časy, 1981 (posmrtně vydáno)
• Stromy, 1982 (posmrtně vydáno)