Televizní kanál je rozsah frekvencí používaných pro vysílání kompletního televizního signálu. Při pozemním vysílání televize má kanál podle použité normy šířku 5-14 MHz, proto se pro šíření televize používají rádiové vlny o frekvencích nad 40 MHz v pásmech VHF a UHF. V případě analogového vysílání umožňuje jeden kanál přenos jednoho televizního programu, při digitálním vysílání se díky účinné kompresi dat přenáší v jednom kanálu celý televizní multiplex, který obsahuje několik televizních a rozhlasových programů.

Stálé vysílání televize začínalo ve většině zemí v pásmu VHF na kmitočtech 40 až 230 MHz. Přesné frekvence a šířky kanálů se lišily v různých oblastech světa a někdy i v různých státech, jak to dokumentuje následující obrázek. Kmitočty byly rozděleny na následující pásma:^[1]

• I. TV pásmo 47-68 MHz
• II. TV pásmo 76-100 MHz
• III. TV pásmo 174-230 MHz

S přechodem na digitální vysílání se vysílání televize v pásmu VHF ukončuje. Většina digitálních tunerů je schopna přijímat pouze vysílání v pásmu III – od 174 do 230 MHz, které je však rezervováno pro vysílání digitálního rozhlasu – Digital Audio Broadcasting (DAB).^[1][2]

Vzhledem k pozdějšímu začátku využívání pásma UHF se více uplatnila standardizace, díky níž se v celé Evropě, Africe, na Středním východě a v Číně používají kanály s odstupem 8 MHz rozdělené do dvou pásem:

• IV. TV pásmo 470-582 MHz
• V. TV pásmo 582-958 MHz

U DVB-T a DVB-T2 se zpravidla udává střední kmitočet kanálu, např. 474 MHz pro kanál 21. Sloupce „Nosná frekvence obrazu“ a „Nosná frekvence zvuku“ platí pro analogové vysílání podle norem CCIR-G a CCIR-H (postupně ukončované v různých státech od roku 2007). V systém CCIR-K, který se používal ve většině zemí východního bloku včetně Československa a v České republice do vypnutí analogového vysílání v roce 2011, byly nosné frekvence zvuku o 1 MHz vyšší, než jsou uvedeny v tabulce.^[3] Tytéž kmitočty se používají nebo používaly i v Číně, kde však mají kanály čísla o 8 nižší.

S rozvojem mobilních telefonie se kanály od nejvyšších postupně uvolňují pro mobilní telefony. Televizní kanály 71-81 byly uvolněny pro GSM (používaly se pouze v Itálii); 61-70 pro Long Term Evolution (LTE); po přechodu na DVB-T2 se používají pouze kanály 21-48; kanály 49-60 budou použity pro sítě 5G.^[4] Uvolňování části pásma používaného pro pozemní vysílání televize pro mobilní sítě se nazývá digitální dividenda.^[5]

• Poznámka: Kanály 21-25 měly před rokem 1961 čísla 14-18.^[6]

V Severní a Jižní Americe, Japonsku a některých dalších asijských státech je pásmo od 470 MHz rozděleno na kanály s odstupem 6 MHz, v Austrálii je pásmo od 526 MHz rozděleno na kanály s odstupem 7 MHz číslované od 28.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Television channel frequencies na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.