Z typu KT-1 vychází konstrukce tureckého cvičného letounu TAI Hürkuş.
Vývoj
Peruánský KT-1P
Letoun byl vyvinut pod označením KTX ve spolupráci letecké divize Daewoo Heavy Industries a státní Agentury pro obranu a vývoj. Vývojové práce byly zahájeny roku 1988, přičemž první prototyp vzlétl v listopadu 1991. Zkušební program pak pokračoval do roku 1998. V následujícím roce Jižní Korea objednala 85 cvičných strojů KT-1, které byly dodány v letech 2000–2002. V roce 2003 pak jihokorejské letectvo převzalo dalších 20 strojů KO-1 nesoucích až pět závěsníků pro podvěšení výzbroje a dalšího vybavení (70mm neřízené střely, kulometné kontejnery, pumy, nebo řízené střely AIM-9 Sidewinder).
Druhým uživatelem letounu se stala Indonésie, která v etech 2003–2008 převzala celkem 20 letounů mírně modernizované verze KT-1B. V roce 2007 objednalo Turecko celkem 40 strojů verze KT-1T vybavených moderní avionikou založenou na systému Esterline CMC Electronic Cockpit 4000, z nichž 35 smontovala v licenci společnost Turkish Aerospace Industries v Ankaře. První tři stroje převzalo turecké letectvo koncem listopadu 2010. Všechny KT-1T byly následně zařazeny k jednotce 122. Filo, která je zodpovědná především za pokračovací letecký výcvik a která působí s dalšími výcvikovými jednotkami z 2. letecké základny Izmir-Cigli.
Letectvo Peru roku 2012 objednalo 10 cvičných letounů KT-1P a 10 ozbrojených strojů ve verzi KA-1. První dva kusy KT-1P peruánské letectvo převzalo v říjnu 2014. Kontrakt bude dokončen v průběhu roku 2015.
Konstrukce
Letouny pohání Pratt & Whitney Canada PT6 o výkonu 708 kW roztáčející čtyřlistou vrtuli Hartzell. Kokpit letounů je průběžně modernizován. Posádka letounu má k dispozici vystřelovací sedadla Martin Baker Mk.16 umožňující opuštění letounu v nulové výšce a rychlosti.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
