Józef Ignacy Kraszewski se narodil roku 1812Varšavě, ale dětství strávil na otcově statku u Pružan v tehdejší grodněnské gubernii (dnes v Bělorusku). Rozhodující vliv na jeho vychování měla jeho babička a prababička, které měly hluboký zájmem o literaturu i o politiku. Roku 1822 začal navštěvovat školu v Białe, od roku 1826 v Lublině a v letech 1827–1829 ve Svisloči, kde ukončil gymnázium. Na Vilniuské univerzitě pak studoval filozofii a literaturu a začal vydávat svá první díla, která však nebyla kritikou příznivě přijata. Za listopadového povstání v roce 1830 byl Kraszewski pro ilegální činnost zatčen a vězněn až do počátku roku 1832 (pro slabé zdraví strávil většinu tohoto času ve vězeňské nemocnici). Po propuštění musel nejprve žít pod policejním dohledem ve Vilniusu, ale roku 1833 mu bylo povoleno vrátit se na otcův statek. Roku 1838 se oženil s Žofií Woroniczównou, neteří varšavského primase a odjel se svou ženou do Volyně, kde hospodařil na svých statcích. Roku 1839 získal své první literární vítězství románem Poeta i świat (Básník a svět).
Protože Kraszewski hodlal vytvořit nové literární středisko pro Volyň, Podolí a Litvu, vydával v letech 1841–1851 ve Vilniusu literární a vědecký časopis Ateneum, kolem něhož seskupil několik set předních spolupracovníků. Když toto literární hnuti skončilo nezdarem, přenesl Kraszewski sovu činnost do Varšavy, kde se stal spolupracovníkem Gazety Warszawskiej a později téměř všech temnějších časopisů. V té době se v jeho pracích začal projevovat vliv Dickensův, Balzacův a Gogolův a Kraszewski uveřejnil řadu svých vrcholných děl. Ačkoliv byl horlivým vyznavačem katolicismu, dospěl pod vlivem Hegela k názoru, že katolicismus nevylučuje pokrok. Rozešel se proto se svými konzervativně klerikálními přáteli, působícími v duchu smíření s Ruskem, přestěhoval se roku 1853 do Žitomiru, jakožto duchovního střediska Volyně a stal se zde kurátorem místních škol i divadelním inspektorem. Zabýval se rovněž problematikou nevolnictví a byl členem výboru pro osvobození selského stavu, přestože nebyl zastáncem jeho náhlé úplné svobody.
Kraszewski, Józef Ignacy. Dziad i baba. Warszawa: Wydawnictwo Gebethner i Wolff, 1887. (Ve formátu DjVu)
Roku 1859 se Kraszewski vrátil zpět do Varšavy a převzal zde redakci Gazety Polskiej. Za tzv. lednového povstání v roce 1863 byl vypovězen z ruskéhoPolska. Usadil se v Drážďanech, kde neúnavně hájil polské zájmy, což mu přineslo mnoho nepřátel ale také široké mezinárodní uznání. Vedle románů a povídek psal brožury, přednášel a vydával časopis Hasło, takže jeho vliv na polskou společnost zůstal nezměněn. Roku 1883 byl Kraszewski pro podezření ze špionáže pro Francii v Drážďanech zatčen, odsouzen na tři a půl roku do žaláře a uvězněn v Magdeburku. Když zde těžce onemocněl, byl roku 1885 propuštěn na kauci a léčil se v Itálii. Zemřel roku 1887 v Ženevě.
Je pochován v kryptě Kostela sv. Archanděla Michaela a sv. Stanislava na Skałce v Krakově.
Kraszewski, Józef Ignacy. Rzym za Nerona. Powieść. (Ve formátu DjVu)
Dílo
Józef Ignacy Kraszewski patří rozsahem své tvorby k unikátním zjevům světové literatury. Počet titulů jeho vydaných děl přesahuje 300 (což je přes 500 svazků a s časopiseckými pracemi, s korespondencí a s literárními úvahami bychom došli k počtu přes 600 svazků). Doménou jeho literární tvorby, vycházející z počátku ještě z romantismu, je kronikářský (mnohdy až dokumentární) román s již realistickým přístupem k tématu, vycházející z důkladného studia materiálu. Řadu románů věnoval sociální problematice vesnice (poměr šlechtického statkáře a rolnictva často komplikovaný milostnými vztahy). Kromě toho napsal celou řadu historických románů, ve kterých zobrazil téměř všechna období polských dějin do konce 18. století, a je tak považován za Sienkiewiczova předchůdce. V uměleckém ohledu se však Kraszewskému mnohdy nedostává (hlavně kvůli tvůrčímu chvatu) náležité hloubky, barvitosti, psychologické jednoty a kompoziční propracovanosti. Díky čistému jazyku a jasnému slohu byla však jeho díla čtenářsky velmi úspěšná a Kraszewskému se podařilo vytlačit z rukou polských čtenářů konzumní, zejména francouzskou literaturu, v čemž tkví jeho největší význam.
Kraszewski byl též autorem básní, dvaceti tří divadelních her, zabýval se literární historií a kritikou, byl obratný publicista a získal si též velikou zásluhu jako redaktor souborných spisů některých autorů (např. Jana Śniadeckého nebo Kazimierze Brodzińského) i jako vydavatel pamětí. Vedle literární tvorby se zabýval též malířstvím.
Výběrová bibliografie
Kościół ŚwiętoMichalski w Wilnie (1833, Svatomichalský kostel ve Vilně), autorova prvotina, povídka, kterou kritika přijala velmi příkře,
Wilno (1836, Vilno), historická monografie týkající se Vilniusu, opět nedobře přijatá kritikou,Kraszewski, Józef Ignacy. O panslawizmie. Kraków, 1889. 22 S. (Ve formátu DjVu)
Poeta i świat (1839, Básník a svět), román, první autorovo skutečně úspěšné dílo s romantickým rozporem mezi snem a skutečností, napsané ještě pod vlivem francouzských romantiků.
Latarnia czarnoksięska (1843–1844, Kouzelná svítilna), cyklus povídek ze života šlechtických statkářů žijících v ekonomických a společenských představách minulosti a nechápajících společenský pokrok.
Pod włoskiém niebem (1845, Pod italským nebem), fantazijní povídka,
Ostap Bondarczuk (1847), sociální vesnický román, česky jako Muž z lidu, v němž se myšlénky o těžkém postavení selského stavu prolínají s ideami o vznešeném významu lidské důstojnosti,
Kraszewského hrob v KrakověJermola (1857), sociální vesnický román,
Choroby wieku (1857, Nemoci století), česky jako Časové choroby, literární i historické články, v nichž Kraszewski pohlížel velmi pesimisticky na současnou (chorobnou, jak se vyjadřoval) společnost.
Morituri (1874–1875), česky jako Nad propastí, román ze života šlechty,
Hrabina Cosel (1874, Hraběnka Kozelská), historický román, první díl tzv. saské trilogie, který se odehrává na dvoře saskéhokurfiřta a polského krále Augusta II. v Drážďanech na počátku 18. století a vypráví skutečný příběh hraběnky Kozelské, která jako milenka Augusta II. hrála významnou úlohu na královském dvoře i ve světové politice, až se nakonec stala obětí intrik.
Brühl (1875), česky jako Velký intrikán nebo jako Pan ministr, historický román, druhý díl tzv. saské trilogie, odehrávající se v polovině 18. století, kdy po smrti krále Augusta II. nastupuje na drážďanský a polský trůn jeho syn August III., jenž se záhy stává hříčkou v rukou svých ministrů, dvořanů, katolického kléru a zejména ústředního hrdiny vyprávění – dvořana Brühla. Kniha v hlavním dějovém proudu zachycuje osudy tohoto muže, který je schopen dopustit se kvůli kariéře a moci sebevětší podlosti a zločinu.
Dziennik Serafiny (1876, Serafinin deník), společenský román,
Dzieje Polski (Dějiny Polska), cyklus dvaceti devíti historických románů vydaných v letech 1876 až 1890, ve kterém chtěl Kraszewski zobrazit všechna období polských dějin od mytických počátků až do konce 18. století. Patří sem například:
Stara basń (1876, Stará báje), historický román z 9. století, kdy v Polsku přecházela vláda na rod Piastovců. Podkladem románu jsou lidové pověsti a legendy, doplněné vědecky podloženými detaily o způsobu života starých slovanských kmenů. Námětem je svržení krutého samovládce Leška a povolání chudého včelaře Piasta na knížecí trůn. Román končí symbolickou společnou orbou pozemku, určeného pro základy příštího hradiště, které mělo sjednocená slovanská knížata chránit před nápory společného nepřítele.
Bracia zmartwychwstańcy (Vzkříšení bratři), historický román z doby Boleslava Chrabrého,
_vector.svg){kind=small}
