Ještě předtím se ovšem do Čech vdala Cecílie, Juditina starší sestra, a to za Oldřicha, syna Soběslava I. V roce 1152 se císařem stal Fridrich I. Barbarossa, jehož sestru Juditu Švábskou měl za manželku bratr Judity Durynské a Cecílie, Ludvík II. Železný. Oldřich se tehdy přihlásil u Barbarossy, svého nového příbuzného, s nároky na český trůn. Nakonec se musel spokojit s údělem ve východních Čechách.
Mezi Barbarossovými příbuznými tedy našel biskup Daniel další vhodnou nevěstu – Juditu Durynskou, které bylo v době svatby nejspíš osmnáct let. Vladislav byl asi o patnáct nebo dvacet let starší. Asi dva roky po svatbě se narodil první syn, Přemysl. Protože ve středověku rozhodovaly o jménech dětí spíše matky, je pravděpodobné, že to byl právě Juditin nápad pojmenovat syna po legendárním zakladatelipřemyslovské dynastie[1].
Královna Judita
„
Léta po vtělení páně MCLIII řečený kníže Vladislav k radě biskupa svého Daniela a jiných velmožů a pánů své země pojal za manželku Juditu, paní vzrůstem a krásou takřka nad lidskou podobu vynikající a jakoby ratolest božskou, sestru to pana Ludvíka, lankraběte Durynského, vznešenou a velmi počestnou, znalou velice umění literního a řeči latinské, což nejvíce povznáší krásu paní vysokých…
Kronikář o Juditě píše jako o paní znamenité krásy, ducha neobyčejného a téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnici nauk a literatury, sběhlé i v řeči latinské a ve věcech politických. Vzdělaná Judita prý ovládala slovem i písmem latinu a naučila se také česky.[3] Často zastupovala krále ve státnických záležitostech v době jeho nepřítomnosti. Podle Josefa Žemličky si pěstovala dvůr s vlastními hodnostáři.
Když v lednu 1158 obdržel Vladislav II. od Barbarossy jako teprve druhý český panovník v historii královský titul, stala se Judita po jeho boku druhou českou královnou. Její korunovace sice není písemně doložena, prameny o ní ale mluví jako o královně.
Královna jako stavitelka
Juditin klášter v Teplicích, zadní areál zámku
V roce 1157 strhla velká povodeň dřevěný most, který stával v blízkosti starého brodu pod hradem v Praze. Iniciátorkou stavby nového mostu byla prý právě Judita. Vladislav i biskup Daniel jistě z italských tažení znali výhody kamenných mostů z jihu Evropy, které v jejich domovině ještě známy nebyly – té době byly ve střední Evropě jen dva kamenné mosty, v Řezně a Würzburgu.
Most, po královně zvaný Juditin a zřejmě postavený na počest korunovace královského páru, byl vystavěn zhruba v místech, kde se dnes nachází Karlův most. Měřil 514 m a široký byl 6,8 m. Vznikl údajně jen za tři roky a byl delší a reprezentativnější než zbylé dva kamenné mosty ve střední Evropě v Řezně a Würzburgu. Dokončen byl zřejmě v roce 1172 a stál až do února 1342, kdy jej strhla povodeň. Jeho pozůstatky se nacházejí několik desítek metrů severně od Karlova mostu.[4]
Závěr života, smrt
Judita následovala Vladislava do durynského exilu na své statky v Meerane, kam odešel na podzim roku 1173, rok poté, co se (v roce 1172) vzdal vlády ve prospěch syna Bedřicha. Vladislav zemřel o dva roky později, v lednu roku 1174. O dalších osudech Judity může napovědět místo jejího posledního odpočinku.
Podle Dalimilovy kroniky byla královna pohřbena v klášteře v Teplicích; kronika se zmiňuje o Juditě jako o jeho zakladatelce. Snad právě v tomto městě strávila poslední roky života. Královniny pozůstatky byly objeveny v 50. letech 20. století při archeologickém výzkumu teplické románské baziliky a kláštera, které Judita založila na počátku 2. poloviny 12. století (klášter zanikl v závěru nebo záhy po skončení husitských válek).
Pravděpodobné královniny ostatky byly podrobeny antropologickému zkoumání, jež provedl antropolog Emanuel Vlček. Emanuelu Vlčkovi se podařilo potvrdit identitu lebky s pravděpodobností hraničící s jistotou. Ostatní části kostry, jejíž identita se zprvu jevila jako pravděpodobná, nikoliv však jistá, exhumované při zmíněném archeologickém výzkumu v teplickém klášteře a odtud odvezené k důkladnému prozkoumání, dnes bohužel platí za ztracené. Výsledky výzkumu naznačují, že se Judita dožila snad i osmdesáti let (i jiné okolnosti nasvědčují tomu, že zemřela až po roce 1210), a to ve výborném zdravotním stavu (např. její chrup nenese znaky žádných kazů). V tomto případě by ještě zažila vládu svého nejstaršího syna Přemysla.[5]
↑KAREŠOVÁ, Z.; PRAŽÁK, J. Královny a kněžny české. Prague : X-Egem, 1996.
↑Fontes Rerum Bohemicarum. Příprava vydání Josef Emler; překlad Václav Vladivoj Tomek. Svazek II. Praha: Museum Království českého, 1874. Kapitola Letopis Vincenciův, s. 571. [Dále jen: Letopis Vincenciův].
NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./II. Od Břetislava I. do Přemysla I. Praha: Jan Laichter, 1913. 1214 s.
OSTROVSKÁ, Sylvia; BUDÍNSKÁ, Jitka; VLČEK, Emanuel, a kol. Návrat královny Judity = Rückkehr der Königin Judith : sborník vydaný k 50. výročí zahájení archeologického výzkumu, při kterém byly v Teplicích objeveny ostatky české královny Judity. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2003. 125 s. ISBN80-85321-37-8.
OSTROVSKÁ, Sylvia. Slavné ženy v Teplicích : Křižovatky moci a krásy. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 1994. 165 s. ISBN80-85321-13-0.
