Jozef Turošík (14. srpna 1925 Bacúch - 15. března 1994 Praha[1][2]) byl československý generál, politik Komunistické strany Československa (zvolený v českých zemích, ale slovenské národnosti) a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Biografie
V letech 1939-1944 vystudoval reálné gymnázium v Brezně. V samém závěru války, v dubnu 1945, byl zařazen do čs. zahraniční armády jako člen partizánské organizace kapitána Jána Nálepky. V letech 1946-1948 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. V srpnu 1948 vyřazen jako poručík. Na majora byl povýšen 14. září 1953. V letech 1955-1957 pracoval na Ministerstvu národní obrany na Správě vojenského školství jako náčelník oddělení vojenských akademií a škol.[3] Dne 31. ledna 1955 převzal funkci náčelníka oddělení vojenských akademií správy vojenského školství MNO. Od 25. září 1957 zastával funkci náčelníka štábu 11. střeleckého pluku 2. střelecké divize v Klatovech. Od 9. srpna 1958 se stává velitelem 11. střeleckého pluku. 5. září 1960 převzal funkci zástupce náčelníka 2. motostřelecké divize v Sušici. 26. srpna 1961 zahájil studium oboru velitelsko štábního a operačně strategického na Vojenské akademie Klimenta J. Vorošilova v Moskvě. Studium ukončil 1. srpna 1963 a následně je k 1. říjnu 1963 povýšen na plukovníka. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4][5] 14. listopadu 1967 postoupil na funkci náčelníka štábu Středního vojenského okruhu. 1. října 1967 byl povýšen do první generálské hodnosti. K roku 1968 se zmiňuje coby důstojník ČSLA z volebního obvodu Uherské Hradiště.[6] V té době zastával post velitele 3. motostřelecké divize. 1. května 1972 byl povýšen z hodnosti generálmajora na generálporučíka (tehdy byl 1. zástupcem náčelníka Generálního štábu ČSLA). Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa jeho armádní kariéra pokračovala i za normalizace. Od prosince 1968 převzal zpravodajskou správu Generálního štábu ČSLA.[7] Postu se ale po několika měsících vzdal s tím, že to nechce dělat.[8] 12. února 1971 byl jmenován zmocněncem vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk . Byl tehdy členem kolegia ministra národní obrany. Ve stejné funkci působil i k roku 1989.[9][10] Do výslužby odešel z funkce náčelníka inspekce MNO 28. únory 1990[1].
Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Uherské Hradiště), kde setrval do konce volebního období parlamentu tedy do voleb roku 1971.[11]
Vyznamenání
Odkazy
Reference
Externí odkazy