Josef Vaněk se narodil v Březové u Olomouce do zemědělské rodiny. Jeho otcem byl Josef Vaněk a matkou Růžena Vaňková. Měl tři sourozence: Růženu, Jaroslavu a Libuši.[1] Nastoupil do baťových závodů ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově), kde se roku 1949 vyučil zedníkem. Roku 1951 absolvoval i Nižší průmyslovou školu stavební ve Zlíně.[2] Poté působil jako konstruktér a později projektant při Ministerstvu lehkého průmyslu.
Kariéra
O rok později začal pracovat jako projektant na volné noze a nastoupil do dvouleté vojenské služby. Během ní však stále projektoval a např. dozoroval nad stavbou sportovního stadionu v Rokytnici v Orlických horách. Mezi lety 1955–1956 byl zaměstnán jako projektant ve zlínském Agrostavu, ale kvůli nedostatku bytů se v roce 1956 přestěhoval do Šumperka, kde nastoupil do Okresního stavebního podniku. Zde pracoval 15 let.[3]
Během práce v OSP začal Vaněk studovat. V roce 1963 složil maturitní zkoušku na šumperské Střední všeobecně vzdělávací škole, kterou večerně studoval. Přihlásil se i na Vysokou školu pozemního stavitelství v Brně, avšak pro vytíženost studium nedokončil. Roku 1969 odmaturoval na Střední průmyslové škole stavební v Šumperku.[2] V květnu 1971 odešel z OSP.
Po sametové revoluci
Roku 1992 začal podnikat a založil vlastní projekční firmu. Až do své smrti byl aktivní. Zemřel 9. dubna 1999 v Šumperku.
Projekt rodinných domů Vaňka zajímal již od počátku šedesátých let. První dva domy byly postaveny v Rapotíně. Třetí, nejslavnější, byl postaven přímo v Šumperku pro budoucího ředitele šumperské nemocnice Arneho Všetečku.[4]
Vaněk se podle fotografa a historika Tomáše Pospěcha inspiroval prací Vladimíra Kalivody v Litovli, kde byly podobné domy postavené již začátkem šedesátých let.[5][6] Rodinný dům typu V se stal senzací, Vaněk rozšířil projekt na pět různých variant a po roce 1970 bylo těchto staveb po Československu realizováno několik tisíc. Sám architekt svému projektu pomáhal a nechal si natisknout brožury. Pomocí nich si pak mohli objednat třicetistránkovou projektovou dokumentaci. Byl však obviněn z nedovoleného podnikání, na což reagoval téměř dvousetstránkovou obhajobou. Nakonec nebyl odsouzen, ale jeho propagace musela ustat.[7][8]
Po sametové revoluci jejich stavba přestala, avšak stále je jich na území České republiky přes 5000.[9]
Dílo
Dům "Na Hradbách", Šumperk, 50. léta (zde Vaněk i bydlel - dům z roku 1937 přestavěl několikrát)
V roce 1953, tedy ještě během svého pobytu na vojně, se oženil s Jarmilou Kubovou. S ní měl dvě děti, dceru Jaroslavu (provdanou Kozákovou) a syna Miloslava.
Odkazy
Reference
↑ Josef Miroslav Vaněk. geni_family_tree [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
↑ abKORČEKOVÁ, Ivana, Renata METELOVÁ a Lucie ŠMÝDOVÁ. „Šumperák“ také zvaný „V“. Uherské Hradiště, 2005. Středoškolská odborná práce. SOŠ a SOU, obor Pozemní stavitelství. Vedoucí práce Zuzana Kučerová.
↑S.R.O, Via Aurea. Josef Vaněk | Architekti | Litomyšlský architektonický manuál. lam.litomysl.cz [online]. [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
↑ Chválený i zatracovaný. Fenomén jménem Šumperák slaví padesátku. iDNES.cz [online]. 2016-10-16 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
↑ Kde se vzal šumperák a proč byl tak oblíbený. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
↑ Není to jen bydlení pro komunisty, říká fotograf mapující šumperáky. Lidovky.cz [online]. 2016-08-01 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
↑„Rodinné domy typu V“ v Šumperku a osobnost Josefa Vaňka. Brno, 2016. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění. Vedoucí práce Mgr. Ondřej Jakubec, PhD. Dostupné online
↑ Domeček jako televizor. Z projektu zedníka Vaňka se stal legendární „šumperák“. Radiožurnál [online]. 2017-02-08 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
