V letech 1947 až 1956 nalétal 245 hodin na motorových letadlech (Bejbina E – 114, Storch) a 178 hodin na větroních[2] (ŠK-38, Šohaj, Krajánek, Galánka, Kmotr, GbIIb, Jeřáb, Luňák). Účastnil se obnoveného budování Aeroklubu Slaný. Byl instruktorem bezmotorového létání.
Vystudoval gymnázium ve Slaném (1943 až 1951), dále jemnou mechaniku a optiku na Strojní fakultě ČVUT (1951 až 1956) a následně postgraduální kurz automatizace, regulace a měřicí techniky (1958 až 1960). Po promoci v roce 1956 nastoupil na umístěnku jako konstruktér do národního podniku Meopta v Praze Modřanech. V letech 1958 až 1994 pracoval ve Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLU) v Praze Letňanech. Podal 11 patentových přihlášek, z toho tři byly průmyslově využívány, a 11 zlepšovacích návrhů. Publikoval 85 odborných článků a oznámení. Při své pedagogické činnosti napsal v letech 1964 až 1993 celkem pět skript (2 v angličtině, 1 v polštině a 2 v češtině). Spolu s Ivem Janouškem a Oldřichem Tarabou byl spoluautorem knihy Technická diagnostika vydané v roce 1988 Státním nakladatelstvím technické literatury (SNTL).
Na vysokých školách přednášel v letech 1964 až 1998 o leteckých přístrojích a technické diagnostice pro postgraduální studenty a studenty vyšších ročníků:
Strojní fakulta sarajevské univerzity v Zenici v Jugoslávii (1988).
V roce 1995 ukončil aktivní činnost jako předseda Českého národního komitétu IMEKO (International Measurement Confederation, zkratka vytvořena z Internationale Meßtechnische Konföderation), kterou zastával od roku 1982. Organizoval specializované konference jako předseda komitétu TC 10 IMEKO pro technickou diagnostiku a to v letech 1986 až 1995.
V roce 1959 se oženil s inženýrkou chemie Vlastou Štěpánkovou, se kterou měl syna a dceru.
Řešené úkoly realizované v průmyslu
Vysílač výšky a rychlosti LUN 1171 a 1172 (1958 až 60): vývoj předán do Mikrotechny Modřany
Signalizátor minimální rychlosti letadla LUN 1103 (1958 až 60): předán do Mikrotechny Modřany
Převodník tlaku (1960 až 62): předán ve formě ověřovacího vzorku do Mikrotechny Modřany
Přístroje pro pilotní cvičnou kabinu L 29 (1962 až 64): cca 30 typů, postupně předány do Mikrotechny Modřany, Mikrotechny Holešovice a Letova Letňany
Automatické kontrolní zařízení KL 39 pro letoun L 39 (1967 až 72): ukončený vývoj předán do Letova Letňany
Signalizátor námrazy LUN 1771.3 8 (1980): sériová výroba pro letouny L 410 a Z 37 v Mikrotechně Holešovice
Rychloměr indikované rychlosti se signalizací pádové rychlosti LUN 1108: sériová výroba Mikrotechna Modřany
Kontrolní a diagnostický systém KDS 410 pro letoun L 410 (1975 až 83): vývoj ukončen v etapě prototypu
Kontrolní a diagnostický systém KDS 39 MS pro letoun L 39 MS (1980 až 89): sériová výroba Aritma Vokovice a Letov Letňany
Kontrolní a diagnostický systém KDS 610 pro letoun L 610 (1991): ukončen ve stádiu prototypů
Signalizátor námrazy LUN 1172
Kniha Technická diagnostika z roku 1988
Svatební přání od kolegy výtvarníka Františka Kobíka ze dne 29.5.1959
Tým tvůrců KL 39 v roce 1972 (Josef Kozák vlevo)
Odkazy
Reference
↑MLADĚJOVSKÝ, Josef. Nebe pro Albatros. Praha: Naše vojsko, 1988. 320 s. S. 234.
↑Kluzáky vyrobené v ČR [online]. vzkaznikkh.wz.cz [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-29.
Literatura
JANOUŠEK, Ivo; KOZÁK, Josef; TARABA, Oldřich, et al. Technická diagnostika. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1988. 429 s.
Technická diagnostika ’79: Sborník referátů 1. mezinárodního symposia IMEKO, Karlovy Vary 1979, Pořadatel: Čs. výbor pro aplikovanou kybernetiku ČSVTS Vydavatel: Praha : Dům techniky ČSVTS, 1979. 425 s. (úvod: Josef Kozák)
Technical diagnostics ’89 : Proceedings of Symposium Prague 1989, International Measurement Confederation and the House of Technology Prague. Praha: Dům techniky ČSVTS, 1989. 267 s. (předmluva Josef Kozák),
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Kozák na Wikimedia Commons