Josef Jan Hanuš (13. září 1911, Dolní Štěpanice – 21. dubna 1992 Langford, Bedfordshire) byl československý a britský stíhací pilot, pilotní eso a laureát čestného seznamu Rytířů nebes^[1][2][3][4]

Jan Josef Hanuš se narodil v Dolních Štěpanicích v přísně katolické rodině. Vystudoval Gymnázium v Jilemnici a po maturitě krátkou dobu působil jako učitel v Jestřebí.

Po odvodu v říjnu 1932 nastoupil k 1. leteckému pluku do Prahy, odkud byl odeslán do Prostějova, do Školy pro důstojníky letectva v záloze. Zde se rozhodl pro kariéru profesionálního letce a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, odkud byl v roce 1935 vyřazen v hodnosti poručíka. Potom sloužil jako vojenský letec z povolání u 4. pozorovací letky 1. leteckého pluku v Chebu.

Během následujících dvou let se Hanuš naučil noční létání a příležitostně byl asistentem instruktora při výuce teorie na vojenské výcvikové škole. Dne 25. dubna 1938 byl Hanuš dočasně přidělen k ministerstvu vnitra. Působil na letištích v Chebu a v Terezíně. V československém letectvu nalétal 650 letových hodin.

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska odešel dne 14. července 1939 do exilu. Přes Polsko se dostal do Fancie, kde působil jako vojenský letec. Létal na Morane-Saulnier MS.406. Dne 31. května 1940 jako velitel tříčlenného roje podílel na sestřelení německého letounu Henschel Hs 126.

Po vojenské porážce Franncie se přes Afriku dostal do Velké Británie, kde vstoupil do Royal Air Force. Dne 15. října 1940 byl přidělen k 310. československé stíhací peruti RAF, v rámci které hlídkoval nad Atlantikem. Počátkem roku 1943 byl na vlastní žádost přidělen k 600. noční stíhací peruti, která operovala v oblati Středozemního moře. V rámci této peruti absolvoval 79 bojových letů a sestřelil čtyři německé letouny Junkers Ju 88 a poškodil německý bombardovací letoun Dornier Do 217.

Dne 5. prosince 1943 byl Hanuš převelen na Generální inspektorát československého letectva v Londýně. Chtěl se vrátit k létání, ale místo toho strávil zbytek války jako styčný důstojník. Mezi jeho povinnosti patřila účast na pohřbech československých letců zabitých při akci a návštěva letišť za účelem obnovení dobrých vztahů tam, kde panovaly neshody mezi Čechoslováky a místními obyvateli.

6. května 1944 se Hanuš v Cambridge oženil s Britkou Lilian Evelyn Webb. Jejich první dítě, dcera, se narodilo v lednu 1945.

Do osvobozeného Československa se vrátil 22. srpna 1945 v hodnosti podplukovníka. Chtěl se ujmout velení 106. leteckého pluku se sídlem v Chrudimi ve východních Čechách. Místo toho se stal štábním důstojníkem nejprve na oblastním velitelství v Praze a poté na letecké základně v Ruzyni. Krátce byl u velení letectva v Brně. K 1. říjnu 1946 byl Hanuš jmenován náčelníkem štábu velitelství protivzdušné obrany.

V únoru 1948 převzala moc Komunistická strana Československa. Hanuš byl krátce po převratu jmenován náčelníkem štábu Velitelství letectva v Brně. Ale komunisté brzy zahájili politickou čistku vojáků, kteří sloužili u západních spojenců. Dne 14. dubna dostal Hanuš nucenou dovolenou.

Lilian Hanušová čekala druhého potomka. Hanuš poslal svou ženu a dceru zpět do Británie. Dne 3. května 1948 byl zatčen, obviněn z napomáhání generálmajoru Karlu Janouškovi při pokusu o útěk do zahraničí. Janoušek byl zatčen 30. dubna. K 6. květnu byl Hanuš jedním z 10 důstojníků letectva a 14 civilistů držených ve věznici řízené Obranným zpravodajstvím (OBZ) v Praze na Hradčanech. Při soudním jednání, konaném ve dnech 14. až 16. června 1948 v Praze, byl zproštěn obžaloby, prokurátor se však odvolal.^[1]

Dne 8. července 1948 Hanuš uprchl z Československa do americké zóny okupovaného Německa. Odešel z Bavorska přes leteckou základnu Wiesbaden do Británie, kde se vrátil k RAF. Do června 1951 létal na nočních stíhačkách de Havilland Mosquito, nejprve u 23. perutě RAF a poté u 141. peruti RAF. Létal také na Gloster Meteorech, které vyvolaly jeho hluchotu, která se postupně zhoršovala po zbytek života. Ve své kariéře RAF pokračoval v neletových povinnostech, zpočátku jako dispečer letového provozu a poté jako výzbrojní důstojník až do 19. září 1968, kdy odešel do výsluhy. Poté měl civilní kariéru u International Computers Limited, dokud v roce 1977 neodešel do důchodu.

Dne 29. května 1991 byl povýšen na plukovníka československého letectva, ve výslužbě. Dne 7. března 1992 byl jmenován generálmajorem československého letectva, ve výslužbě; krátce na to dne 21. dubna 1992 zemřel.

• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (5x)
• Československý válečný kříž 1939 (3x)
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F, VB a SV
• Croix de guerre, avec palme
• Záslužný letecký kříž (Spojené království)
• Hvězda 1939–1945, se sponou Battle of Britain
• Britská medaile Za obranu
• britská Válečná medaile 1939–1945
• Hvězda Atlantiku (anglicky Atlantic Star)
• Evropská hvězda leteckých osádek, se sponou „Atlantic“
• Africká hvězda (anglicky Africa Star)
• Italská hvězda ((anglicky Italy Star)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Jan Hanuš na anglické Wikipedii.