Vystudoval filosofii v Olomouci a potom práva na Vídeňské univerzitě u významného osvícenského právního teoretika Josefa von Sonnenfelse. V Sedmileté válce sloužil jako tlumočník, roku 1766 byl jmenován profesorem "kamerálních" (politických) a roku 1775 i hospodářských věd na pražské univerzitě. Od roku 1775 byl také cenzorem politických a zahraničních spisů.[3] Od roku 1772 byl řádným členem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti.[1] Roku 1772 byl jmenován královským radou a po odchodu na odpočinek roku 1807 byl 1810 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Heraltic“.[4]
Dílo
Ve stopách svého učitele Sonnenfelse se zabýval hlavně reformami justice, trestního práva a veřejných institucí. Přeložil do němčiny slavný Beccariův spis „O zločinech a trestech“ z roku 1764, zásadní kritiku trestní praxe s odmítnutím mučení a trestu smrti. Bučkovo pražské vydání, které vyšlo 1765, bylo vůbec prvním překladem této závažné knihy. Napsal pojednání o úkolech zemské vlády při podpoře zemědělství (1766), O policii (1778), Základy lesního hospodářství a dějiny českých veřejných financí.[4]
↑ abVOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 28. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ef14a543-cb0c-4b44-a881-4496fbb43cce
↑Buček, Josef Ignác Franz, záznam narození [online]. Příbor: [cit. 2019-08-09]. Dostupné online.
Čelakovský, Jaromír, ed., Teige, Josef, ed. a Vojtíšek, Václav, ed. Sborník příspěvků k dějinám král. hlav. města Prahy. Praha: Obec hlav. města Prahy, 1907–1938. Svazek IV., kapitola: Dějiny Bubenče v letech 1620–1910. S. 102–107.