V 70.–80. letech 19. století vykonával funkci jednatele Národního muzea a člena redakční rady časopisu Památky archeologické. Z titulu této funkce také přednesl jeden ze zahajovacích projevů při otevření nové budovy muzea v roce 1891.[4]
V roce 1886 vytvořil na žádost městské rady vlajku Prahy. Barvy vlajky jsou odvozeny ze znaku města (červený štít a zlatá hradba s věžemi).[5]
Rodina
Dne 21. února 1865 se v Nymburku oženil s Kateřinou Dlabačovou[2] (1843–1919), dcerou přítele Boženy Němcové, MUDr. Jana Dlabače (1809-1873) a Marie rozené Černé (1801-1850). Josef Emler byl tedy bratrancem pražského primátora Tomáše Černého. [6]Manželé Emlerovi měli tři dcery a jednoho syna.[3]
Dílo
Rukovět chronologie křesťanské
Průvodce po radnici staroměstské
Die Kanzlei der böhmischen Könige Přemysl Ottokars II. und Wenzels II. und die aus derselben hervorgegangenen Formelbücher
Edice
Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými
Ein Bernaregister des Pilsner Kreises vom Jahre 1379
Spisové císaře Karla IV. na oslavu pětistyleté památky jeho
Zlomek urbáře kláštera hradišťského
Odkazy
Reference
↑ hrob Josefa Emlera na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
↑STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. online. [cit. 27.01.2024].
Literatura
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN80-200-0797-0.
KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN80-7106-252-9.