Obec má železniční spojení s Frýdlantem, s tím má i spojení silniční. Do obce jezdí autobusy z Liberce (ČSAD Liberec).
Obec vstoupila ve známost aktivitami bývalého starosty Petra Pávka. Během jeho úřadování (1998–2010) byla v obci postavena dvojice větrných elektráren, kotelna na biomasu, byla vydána vyhláška zakazující do obce vstup úředníkům bez předchozího ohlášení a ve spolupráci s libereckou Technickou univerzitou bylo zřízeno Mezinárodní univerzitní a inovační centrum.[4]
Historie
Okolní kraj vlastnil od roku 1278 rod Biberštejnů. Někdy během jejich správy vznikla v panství také nevelká víska o přibližně 15 chalupách obývaných převážně dřevorubci. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381, kdy je obec zmiňována jménem Heynrichsdorf ym gebirge gelegen. Ve druhé polovině 13. století byl v tehdejší obci postaven kostel sv. Jakuba Staršího v románském slohu.
Dne 21. března 1431 se ze spanilé jízdy od Baltu vracel oddíl husitských bojovníků pod vedením Jana Čapka ze Sán. Husité se o této osadě dozvěděli a rozhodli se zdejší obyvatele obrátit na svou víru. Ves zapálili a kostel pobořili, z tehdejších obyvatel přežili jen ti, kteří uprchli do okolních lesů. Tito uprchlíci založili novou osadu asi 1 km po proudu potoka. Ves zde založená se postupem času rozrůstala a dostala jméno Heinrichsdorf (Jindřichova ves). Roku 1600 měla 51 čísel popisných.
K roku 1895 existovaly v obci klimatické lázně, letovisko nabízející léčbu klidem pro rekonvalescenty. Dějiny lázní se ovšem nezdařilo zmapovat a tak se pouze odhaduje, že zanikly pravděpodobně během, respektive po skončení druhé světově války.[5]
Největší rozmach zažila obec na začátku 20. století. Od 2. srpna 1902 mohli tamní obyvatelé využívat k dopravě železniční trať do českého vnitrozemí a hned roku 1903 se začalo s výstavbou přeshraniční trati do tehdejšího německého Friedebergu (dnes polský Mirsk). První vlak z tohoto místa dorazil do Jindřichovic 21. srpna 1904. V obci bylo v té době 349 domků, v nich žilo 2440 obyvatel (2525 v roce 1910). Obec byla v této době nazývána „Malá Vídeň“. Obyvatele obce a obcí okolních zaměstnávala především prosperující textilka E.Heintschel & spol.
Od konce první světové války Jindřichovice ztrácely na důležitosti a vzrůstající nespokojenosti obyvatel využili henleinovci k posílení svých pozic.
Roku 1938 hlasovalo 1049 zdejších obyvatel pro připojení k Německu, proti byli pouze 4. Po skončení druhé světové války bylo odsunuto 551 Němců a přišlo 210 Čechů. Poválečný vývoj znamenal pro obec období úpadku. Textilní továrna se přeměnila na betonárku a poté na skladiště vlny, v 60. letech srovnala československá armáda se zemí veškeré nevyužívané stavby.
V roce 1960 se Jindřichovice rozšířily o Dětřichovec. Dne 1. července 1980 byly připojeny k Novému Městu pod Smrkem, od kterého se odtrhly v roce 1990.
Pozemek si zde zakoupil český herec Jaroslav Dušek, jenž na něm instaloval maringotku a zbudoval rumpálovou studnu spolu s přízemním domem postaveným z hlíny na základě systému Superadobe.[6] Domkem se nechal inspirovat i jindřichovický starosta Petr Pávek a rozhodl se vybudovat si stejný objekt.[7] K červnu roku 2022 žil v obci Duškův syn Martin.[8]
Dne 12. července 1999 získala obec od předsedy parlamentu znak a prapor. Na počest této události se tam pravidelně konají Jindřichovické dny. Na znaku obce se v horní části nacházejí smrkové větvičky symbolizující část názvu obce „pod Smrkem“, pod nimiž je jelení paroh z erbu Biberštejnů. List praporu tvoří zelené karé nad žlutým čtvercovým polem a dva vodorovné pruhy – žlutý a zelený. V karé pak je žlutá smrková větvička, ve žlutém poli je červený, do kruhu stočený jelení paroh.
Školství
Od května roku 2018 má v obci svoji základnu uskupení Svoboda učení, jež razí rovnost mezi dětmi a dobrovolnost vzdělávání, tedy tzv. unschooling.[9]
Hospodaření a infrastruktura
V obci je základní škola, školka, pošta, knihovna (nejlepší v ČR roku 2003) a muzeum.
Projekt větrných elektráren
Dne 20. srpna 2003 byla v Jindřichovicích zprovozněna farma ze dvou větrných elektráren, osazených jednotkami Enercon E-40/6.44 o celkovém nominálním výkonu 2x 600 kW. Projekt s investičními náklady 62 miliónů korun (tj. 51 650 Kč/kW) byl z významné části (53 miliónů Kč) financován Státním fondem životního prostředí formou nevratné dotace (27,9 miliónů) a nízkoúročené půjčky (24,8 miliónů). O přidělení dotace rozhodl osobně ministr ŽP Libor Ambrozek.[10] Náklady na vybudování farmy byly způsobeny potřebou vybudování základů, manipulačních ploch, přípojky do VN 22 kV a dopravy jeřábů.[11][12]
Za rok 2004 byla celková výroba 1 228,4 MWh,[13] což představuje koeficient ročního využití 11,7 %. Novější data o výrobě VE nejsou na oficiálních stránkách zveřejňována. Za rok 2005 klesla výroba na 1 085 MWh (využití 10,3 %) a zisk meziročně klesl z 955 tis. na cca 360 tis. Kč.[14]
Kritikové například porovnávají investičními náklady 62 miliónů korun (tj. 51 650 Kč/kW) s JE Temelín. Obec si od prodeje vyrobené energie slibovala vysoké příjmy do svého rozpočtu, ale dlouhodobě dosahované tržby nedosahují ani 20% tržeb, odpovídajících instalovanému výkonu.[15]
Zajímavosti a pamětihodnosti
Dvě větrné elektrárny o nominálním výkonu 2x600 kW dodávají od 17. května 2003 elektřinu do veřejné sítě.
Muzeum venkovského života před průmyslovou revolucí má ve sbírce řadu exponátů od velkých zemědělských strojů až po nádobí a nářadí denní potřeby používaných v minulosti.
Větrný mlýn ze 30. let 20. století je jedním z exponátů muzea.
↑Neposlušní [online]. Česká televize, 2021 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online.
↑BURACHOVIČ, Stanislav; WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. 456 s. ISBN80-7277-048-9. Kapitola Jindřichovice pod Smrkem, s. 131.
↑DAVIDOVÁ, Markéta. Herec Dušek vlastníma rukama postavil hliněný domek. iDNES.cz [online]. 2010-01-15 [cit. 2018-04-15]. Dostupné online.
↑OMORODIONOVÁ, Denisa Ojo. Starosta staví dům podle herce Duška. Deník [online]. 2010-02-01 [cit. 2018-04-15]. Dostupné online.
↑ŠUBRTOVÁ, Diana. Syn má pět dětí se třemi partnerkami, je to takový košatý otec, říká Dušek. iDNES.cz [online]. 2022-06-11 [cit. 2022-06-11]. Dostupné online.
↑ENDRŠTOVÁ, Michaela. Ať se děti v Česku učí, co chtějí. Volnomyšlenkáři otevřeli novou základnu. iDNES.cz [online]. 2018-08-18 [cit. 2018-08-18]. Dostupné online.
↑ Státní fond životního prostření: Rozhodnutí ministra ŽP. www.sfzp.cz [online]. [cit. 2006-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-06-27.