Jimmy Pedro
James Pedro
James Pedro Jr. |
|---|
| Rodné jméno | James A. Pedro |
|---|
| Datum narození | 30. října 1970 (54 let) |
|---|
| Místo narození | Danvers, Massachusetts USA USA |
|---|
| Stát | Spojené státy americké |
|---|
| Přezdívka | „Jimmy“ |
|---|
| Rodina | Jim Pedro (otec) |
|---|
| Sportovní informace |
|---|
| Klub / Dojo | Brownova univerzita (uni. klub)
New York AC (klub, vrch.)
Pedro's Judo Club (klub.) |
|---|
| Trenéři | Jim Pedro (osob.)
Mike Swain (repr. OH96)
Bob Berland (repr. OH04) |
|---|
| Kategorie | lehká váha |
|---|
| Úchop | levý |
|---|
| Oblíbená technika | seoi-nage, sode-curikomi-goši, osaekomi-waza, kansecu-waza, sukui-nage, uči-mata |
|---|
| Účast na LOH | 1992, 1996, 2000, 2004 |
|---|
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2019 |
James A. Pedro (* 30. října 1970) je bývalý americký zápasník – judista a grappler, bronzový olympijský medailista z roku 1996 a 2004.
Sportovní kariéra
Vyrůstal v Lawrence v Massachusetts, kde začal s judem v útlém dětství pod vedením svého otce Jima. Protože judo není součástí tělovýchovy na amerických středních školách, věnoval se aktivně i americkému tradičnímu (školnímu) zápasu. Na Brownově univerzitě byl kapitánem zápasnického týmu. V americké mužské judistické reprezentaci se pohyboval od roku 1988 v pololehké váze do 65 kg. V roce 1992 se kvalifikoval na olympijské hry v Barceloně, kde prohrál ve třetím kole na body (juko) s Japoncem Kendži Marujamou.
V závěru roku 1993 utrpěl zranění krční páteře ve finále korejského turnaje s Rusem Sergejem Kosmyninem a vynechal začátek sezony 1994. Po návratu přestoupil do vyšší lehké váhy do 73 kg. V roce 1996 se kvalifikoval na domácí olympijské hry v Atlantě. Ve třetím kole prohrál na ippon technikou seoi-nage s Mongolem Boldbátarem. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Brazilci Sebastianu Pereirovi. Začátkem druhé minuty chyboval v nástupu do techniky a po kontrachvatu Perreiry prohrával na yuko. Minutu a půl před koncem mu však vyšla kombinace tai-otoši+uči-mata, kterou ukončil zápas před časovým limitem na ippon a získal bronzovou olympijskou medaili.
V roce 1997 ho trápily natažené vazy v koleni, kvůli kterým vynechal mistrovství světa v Paříži. O dva roky později v Birminghamu se stal teprve druhým americkým mužským mistrem světa v judu. Na olympijské hry v Sydney odjížděl s ambicemi na zisk zlaté olympijské medaile, ale protaktizoval hned úvodní zápas s Jihokorejcem Čchö Jong-sinem na tresty (šida). Přes opravným pavouk se, ale probojoval do souboje o třetí místo proti Anatoliji Larjukovovi z Běloruska. Souboj o medaili nezvládl a po půl minutě se nechal hodit technikou kata-guruma na ippon. Obsadil dělené 5. místo. Frustrovaný neúspěch se rozhodl ve sportovní kariéře dále nepokračovat a pomáhat otci v budování nového judistického tréninkového centra (později známý jako TEAM Force) na předměstí Bostonu ve Wakefieldu.[1]
V roce 2004 se připravil na americkou olympijskou kvalifikaci a vybojoval čtvrtou účast na olympijských hrách v Athénách. Do Athén přijel výborně připraven. Ve druhém kole byl však nad jeho síly v životní formě bojující Jihokorejec I Won-hui, kterému podlehl minutu před koncem na ippon technikou seoi-nage. V opravném pavouku se probojoval do souboje o třetí místo proti Francouzi Danieli Fernandesovi. Zpočátku vyrovnaný zápas rozhodl v jeho druhé polovině, kdy nízkou volnostylařskou uči-matou dostal Francouze za wazari na zem a následně dopracoval v boji na zemi do submise držením. Získal bronzovou olympijskou medaili.
Po skončení sportovní kariéry převzal vedení americké judistické reprezentace. Jako manažer přivedl k zisku dvou zlatých olympijských medailí Kaylu Harissonovou. K jeho dalším úspěšným svěřencům patří Travis Stevens nebo Nick Delpopolo.
Výsledky
Olympijské hry
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.nytimes.com [online]. [cit. 2015-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-27.
- ↑ startoval v superlehké váze
Související články
Externí odkazy
