Jako scénograf působil ještě během studia v Malém divadle v Českých Budějovicích,[2] kde navrhl pro hru Jiřího Středy Sluha a tři mušketýři v té době největší loutky v Čechách.[3][4] Jako technolog spolupracoval s výtvarnicí divadla Jaroslavou Žátkovou na hře Mauglí.[5] Společně také realizovali sádrovou maketu historického jádra Slavonic pro městské muzeum[6] a maketu historické tvrze Žumberk. Vypracoval v roce 1988 logo a design interiéru foyeruDivadla rozmanitostí v Mostě nazvaný Tři zvonění.[7]
Pracoval v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, podílel se na scénografickém řešení výstav a expozic v muzeu v Prachaticích a ve Vimperku. Část profesního života se věnoval výstavnictví v útvaru hlavního architekta výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích. V roce 1991 založil reklamní společnost Studio No 13, spol. s r. o. a věnoval se užité grafice, grafickému designu a spolupráci s architekty.[8] Byl autorem řady logotypů desítek agentur a firem, navrhl logo Národnímu bezpečnostnímu úřadu[9] (logo je již mírně upravené, ale základní myšlenka zůstala). Společně s Elke Haug, absolventkou vysoké školy reklamy a marketingu ve Stuttgartu, vytvořil mnoho marketingových studií a reklamních kampaní. Byl autorem plakátů pro Jihočeské divadlo, Jihočeské muzeum, kulturní a společenské organizace, průmyslové podniky (např. v r. 1974 Černá bižuterie a jablonecká secese; v r. 1978 Chráněná krajinná oblast Šumava; v roce 1980 vítězný návrh plakátu Celostátní zemědělská výstava; v roce 1983 vítězný plakát pro Rok české hudby).[10]
Žil v Českých Budějovicích a v Horních Svincích. Jako člen Svazu českých výtvarných umělců vystavoval na kolektivních výstavách doma i v zahraničí (1976 Praha; 1979 České Budějovice, Brno). Byl členem volného sdružení výtvarníků Mladí jihočeští výtvarní umělci, se kterými se zúčastnil všech výstav. Samostatně vystavoval v Českých Budějovicích.[11][12] Jeho volná tvorba je v soukromých sbírkách. Zemřel 20. srpna 2013 v Českých Budějovicích.
Výstavy
Albatros dětem – Praha 1976
Užité umění – České Budějovice 1978
Mladí jihočeští výtvarní umělci: 1979 (České Budějovice), 1980 (Tábor), 1980 (Blatná), 1980 (Český Krumlov), 1981 (Písek), 1982 (Jindřichův Hradec), 1983 (Most), 1983 (Štětín, Polsko), 1985 (Český Krumlov), 1986 (České Budějovice)
Setkání 13 – Humpolec, Český Krumlov 1984–1986
Užitá grafika v Jižních Čechách – České Budějovice 1988
Mladí jihočeští umělci po 25 a více letech: 2007 (Písek), 2007(Jindřichův Hradec)[13]
Samostatné výstavy
Jaroslav Křišťan – České Budějovice, KSPPOP 1985
Jaroslav Křišťan – Jihlava, Muzeum Vysočiny 1986
Cvičení pro dvě ruce – České Budějovice, Dům kultury ROH 1986[14]
Dokumentace – České Budějovice, Malá galerie U Hromádků 1988
Bílá výstava – Galerie Mladá fronta 1994
Zoón erotikon aneb o věcech smyslných – České Budějovice, Galerie Hrozen 2008[12]
↑KŘIŠŤAN, Jaroslav. Počítač je jen lepší verzatilka, stále se více pracuje hlavou: Od grafika, který pracoval rukou, ke grafikovi, který dělá na Macintosh. Českobudějovické listy. 1995-05-31, roč. 4, čís. 126.
↑KŘIŠŤANOVÁ, Jana. Dobrý den. Praha: Picta Golem, 1998. 66 s. Vydáno 25 výtisků.
↑PIRNOSOVÁ, Blanka. Ochutnat od všeho co se nabízí: Bílé výstavy Jaroslava Křišťana. Jihočeská pravda. 1983-04-03, roč. 39, čís. 53.
↑ abPAVLOVÁ, Vladimíra. Počítač je dobře ořezaná tužka: grafik a výtvarník Jaroslav Křišťan prezentuje v Hroznu soubor svých kreseb Zoón erotikon. Českobudějovický deník. 2008-08-26, roč. 17, čís. 200. ISSN1802-0798.
↑PROCHÁZKA, Jaromír; PTÁČEK, Jiří. Mladí jihočeští výtvarní umělci po 25 (a více) letech. 1. vyd. České Budějovice: Galerie Procházka, 2007. 40 s.
↑VANĚK, Jan J. Tiché příběhy trpělivého Jihočecha. Signál. 1986-09, čís. 10.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Křišťan na Wikimedia Commons
Literatura
Třicet pět let výtvarného umění a architektury v jižních Čechách: Pamětní almanach. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie. 1980. 278 s.
PTÁČEK, Jiří. Mladí jihočeští výtvarní umělci a hosté. České Budějovice: [s. n. ], 1986.