Jaromír Lang

prof. PhDr. Jaromír Lang
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození6. dubna 1914
Bojanovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. června 1979 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
ChoťHerberta Masaryková[1]
Alma materFF UK Praha
Profesepolitik, pedagog a spisovatel
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Lang (6. dubna 1914 Bojanovice na Klatovsku – 17. června 1979 Praha[2]) byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ.

Biografie

Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.[3] Zabýval se literární vědou a dějinami literatury.[4]

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před parlamentními volbami do Národního shromáždění.[5] Tento předvolební manifest podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[6] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,[7] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V roce 1977 podepsal „Antichartu“.

Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[8] Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít (přispělo k tomu i jeho manželství s Herbertou Masarykovou, vnučkou Tomáše Garrigue Masaryka) a vrátil se k akademické činnosti.[3] V letech 1961–1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého.[9] K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze.[10] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie.[11]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od listopadu 1969. Ve federálním parlamentu setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[12][13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.revolverrevue.cz [online]. [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-25. 
  2. ↑ Jaromír Lang [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 462-463
  4. ↑ Lang Jaromír [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ Rudé právo. 15. 5. 1946, ročník 26, č. 113, str. 1
  6. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu: 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  7. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-07]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  8. ↑ Holý, Jiří (ed.): Tato fakulta bude rudá [online]. www.iliteratura.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Děkani FF UP v Olomouci [online]. upol.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  10. ↑ Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republikyna doplňovací volbu delegace České národní rady ve Sněmovně národů Federálního shromáždění ČSSR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ Josef JODAS (tzv. Jodasova skupina) [online]. totalita.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  12. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy