Mierzecka zpočátku chodila na hodiny kreslení do C. K. Průmyslové školy pod vedením prof. Zygmunta Rozwadowséhoi a prof. Edwarda Pietsche. Absolvovala také kurz kreslení pro děti, po kterém učila kreslení na soukromé základní škole. Své umělecké zájmy rozdělovala mezi hudbu a výtvarné umění. Poté se soustředila na hru na klavír a v roce 1918 složila státní hudební zkoušku na konzervatoři ve Lvově. Od roku 1920 navštěvovala dva roky přednášky profesora Adolfa Chybińského z hudebních věd.[3]
Zpočátku s fotografováním experimentovala sama. Fotografii se začala učit 1. ledna 1925 pod vedením Henryka Mikolasche. Brzy spolu začali provozovat fotografický ateliér a samotná Mierzecka v témže roce získala diplom profesionálního fotografa a místo v představenstvu Lvovské fotografické společnosti. Od té doby měla možnost poprvé veřejně ukázat svá díla na 9. výstavě umělecké fotografie ve Lvově. V roce 1926 pořídila fotografie Michaliny, manželky prezidenta Ignacyho Moścického, a portréty členů rodiny maršála Józefa Piłsudského. Poté, aby obohatila své umělecké dovednosti, začala navštěvovat hodiny grafiky u profesora Ludwika Tyrowicze.[4]
Koncem 20. let 20. století začala pořizovat dokumentární fotografie lidské ruky, určené k zaznamenání změn a poškození v závislosti na provedené práci. Fotografie z této kolekce byly vystaveny v Ženevě, Budapešti, Londýně a Tokiu.[5]
V roce 1933 byla přijata za řádnou členku Polského fotoklubu.[6] V roce 1934 byla oceněna medailí na 4. mezinárodní fotografické výstavě v Curychu.[7]
V roce 1940 začala pracovat v Muzeu uměleckého průmyslu ve Lvově, kde organizovala, identifikovala a dokumentovala fotografie. V roce 1945 se přestěhovala do Varšavy, kde pracovala jako fotografka v Národním muzeu. Kromě tvorby reprodukcí, včetně obrazu Jana MatejkyBitva u Grunwaldu a sochy Zikmunda III. Vasy, dokumentovala také zničení hlavního města válkou a v roce 1947 se stala jednou ze spoluzakladatelek Svazu polských uměleckých fotografů.[8]
V roce 1949 se přestěhovala do Vratislavi, kde začala pracovat v Národním muzeu a Lékařské akademii a vedla zde vlastní fotografické ateliéry. V té době se také stala komisařkou 2. výstavy fotografií Vratislavské fotografické společnosti. O rok později se stala předsedkyní tehdejší vratislavské pobočky Polské fotografické společnosti (v současnosti Dolnoslezský svaz uměleckých fotografů a audiovizuálních tvůrců).[9] V roce 1954 přestala pracovat v muzeu. Poté prováděla zakázky pro Národní ústavOssolińských. V roce 1959 vyšla její učebnice Fotografia zabytków i dzieł sztuki (Fotografie památek a uměleckých děl), do které vložila své zkušenosti z fotografické dokumentace uměleckých předmětů. V roce 1961 vyšla kniha Stary i nowy Wrocław (Stará a nová Vratislav), jejíž součástí byly její fotografie. V roce 1970 se přestěhovala do Varšavy, ale další dva roky dokumentovala změny probíhající v městské zástavbě Vratislavi. Posledním velkým projektem, kterého se ujala, bylo nafocení 100 fotografií pro Historii Chin(Historii Číny) Witolda Rodzińského. V roce 1981 vydalo Wydawnictwo Literackie v Krakově Memoáry Janiny Mierzecké - Całe życie z fotografią(Celý život s fotografií).[8] Zemřela v roce 1987.[10]
Značný počet děl Janiny Mierzecké je ve Vratislavském muzeu architektury. Dne 24. prosince 1977 byly převzaty a zapsány do inventáře muzea. Pozůstalost zahrnuje 522 negativů a vyvolané referenční fotografie, především z 50. let. 60. a 70. Významnou součástí jsou fotografie Vratislavi. Mierzecka pořídila fotografie, které měly převážně dokumentační a inventární charakter. Její série fotografií zahrnuje pohledy na katedrálu svatého Jana Křtitele a Ostrów Tumski, Staré město s radnicí a také další kostely ve Vratislavi. Sbírka obsahuje také fotografie pořízené v kostelech v Dolním Slezsku a dalších polských městech. Kromě toho má muzeum značné množství fotografií z jejích zahraničních cest do Belgie, Jugoslávie, Egypta, Libanonu, Turecka, Řecka, Itálie, východního Německa, Rumunska, Švédska, Bulharska, Maďarska a Československa. Malou část sbírky tvoří fotografie z doby před válkou. Patří mezi ně fotografie Zamośće z let 1925–1926, oblasti Zbaraż z roku 1935, Krynice z roku 1937 a Vilniusu z roku 1939.[11]
Janina Mierzecka byla manželkou slavného dermatologa Henryka Mierzeckiho, se kterým vyvinula sérii "Working Hand". Měla dvě děti, syna Romana Mierzeckiho a dceru Aleksandru Mierzeckou-Garlickou, také fotografku.[12] Janina Mierzecka odpočívá na evangelicko-augsburském hřbitově (třída 29, hrob 60).[13]
↑Janina Mierzecka. [s.l.]: [s.n.], 2018-01-13. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Alfabetyczny spis zmarłych. [s.l.]: [s.n.], 2014-01-24. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Janina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 6-8.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Janina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 18-20, 26, 28, 32, 66.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Janina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 127.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Historia powstania Związku Polskich Artystów Fotografików – Związek Polskich Artystów Fotografików. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ abJanina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 129-130, 142, 144, 153 161.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rys historyczny – Dolnośląskie Stowarzyszenie Artystów Fotografików i Twórców Audiowizualnych. [s.l.]: [s.n.], 2009-04-10. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Janina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 173-176, 204, 206, 215, 236, 238.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Muzeum Architektury we Wrocławiu. [s.l.]: [s.n.], 2015-07-21. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Janina Mierzecka. Całe życie z fotografią. Kraków: Wyd. Literackie, 1981. ISBN83-08-00296-X. OCLC830212930 S. 126-128, 270.Je zde použita šablona {{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Janina Mierzecka [online]. polskie-cmentarze.com. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HUNCWOT.COM. Dokumentalistki - Polskie fotografki XX wieku - Zachęta Narodowa Galeria Sztuki. zacheta.art.pl [online]. [cit. 2024-03-24]. Dostupné online. (polsky)
Dział dokumentacji fotograficznej Muzeum Architektury we Wrocławiu [online]. ma.wroc.pl. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
