PROFILPELAJAR.COM

Jan Bartoš
Jan Bartoš
	Jan Bartoš
Narození	23. února 1893; Rychnov nad Kněžnou ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. května 1946 (ve věku 53 let); Praha ; Československo
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	dramatik, divadelní vědec a knihovník
Choť	Anna Hennerová manželka;
Příbuzní	Josef Bartoš bratr; František Michálek Bartoš bratr; Marie Pujmanová švagrová;
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bartoš, pseudonym Jan Brauner (23. února 1893, Rychnov nad Kněžnou^[1] – 6. května 1946, Praha) byl český dramatik, divadelní vědec a knihovník.

Život

Narodil se jako nejmladší ze tří synů v rodině c. a k. okresního hejtmana a jeho ženy Anny^[2]. Ve 12 letech mu otec zemřel. Jan vystudoval rychnovské gymnázium a pokračoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity studiem literatury. Školu ukončil doktorátem v roce 1918. Poté se stal na krátkou dobu koncipientem v advokátní kanceláři a v letech 1923–1924 byl úředníkem intendantury pražského Národního divadla. Poté nastoupil do knihovny Národního muzea v Praze. Posléze založil a stal se přednostou divadelního oddělení Národního muzea, které pak vedl až do roku 1946^[3].

Založil časopis Nová scéna, který před úřady redigoval Jaroslav Seifert^[4]. Přispíval do řady novin a divadelních časopisů (Jeviště, Divadlo, Právo lidu, Rozpravy Aventina, Národní listy aj.) a psal vědecké studie a divadelní hry. Zabýval se zvláště divadlem 2. poloviny 19. století.

Trpěl neúspěchy svých divadelních her, depresemi, v roce 1946 spáchal sebevraždu. O své plánované sebevraždě hovořil mnoho let předem s básníkem Jaroslavem Seifertem a později i Vítězslavem Nezvalem (kterého učil hádat z ruky a sestavovat horoskopy), kterým svěřil svoji poslední vůli^[5].

Jan Bartoš byl krátce ženatý s Annou Hennerovou^[6], tragicky zemřelou (1920) sestrou Marie Pujmanové.

Citát

„	Spisovatele Jana Bartoše poznali jsme v Devětsilu, i když jeho členem nikdy nebyl. Přidružil se k nám jako dobrý přítel. Byl o pár let starší, bližší generaci Čapkově, a neměl už potřebu se sdružovat. Tento autor, dramatik a divadelní historik, patřil k nejzajímavějším lidem našeho mládí. Nám imponoval nejen jako dramatický básník pastelové fantazie a sžíravé ironie zároveň, ale i jako polemik, autor zlých a jedovatých invektiv, kterými pronásledoval lidi kolem divadel, herce i spisovatele. Uměl však i mistrně hádat z ruky a neméně odborně sestavovat i horoskopy. ...řekl mi však klidným a jaksi samozřejmým tónem, že se rozhodl odejít ze světa dobrovolně ve chvíli, kterou uzná za nejvhodnější. O své smrti hovořil zcela klidně a požádal mě, abych se nesnažil jeho čin mu nějak rozmlouvat. Je již pevně rozhodnut a jeho rozhodnutí je staré už delší dobu.	“
— Jaroslav Seifert^[7]

Dramatické dílo

1913 Primo vere, jako Jan Brauner, vlastním nákladem, premiéra v Národním divadle Praha: 18. 9. 1919;
1916 Konec Jakuba Carranzy, dramatický akt, jako Jan Brauner, vlastním nákladem;
1917 Souboj, hra o třech dějstvích, vydal Ludvík Bradáč, Královské Vinohrady, premiéra v Národním divadle Praha: 29. 11. 1917;
1920 Krkavci, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Břetislav Maria Klika Praha;
1922 Milenci, hra o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1923 Pelikán obrovský, tragikomedie, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1923 Námluvy, čili Škola diplomacie, komedie o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1925 Vzbouření na jevišti, filosofie, drama, skutečnost, vydáno: Ústřední studentské knihkupectví a nakladatelství Praha, premiéra v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 16. 1. 1926;
1925 Nabídnutí k sňatku, veselohra o 3 dějstvích, vydal Evžen K. Rosendorf Praha;
1926 Hrdinové naší doby, komedie o třech dějstvích s prologem a epilogem, vydal Evžen K. Rosendorf Praha;
1926 Strašidelný dům, komedie o třech dějstvích, vydáno: Národní knihtiskárna Moravský Krumlov;
1926 Plující ostrov, komedie o třech dějstvích, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1927 Uloupená kadeř, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov, premiéra v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 29. 3. 1927;
1927 Jůra ďábel, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov, jediné představení v Národním divadle Praha (Stavovské divadlo): 11. 5. 1928;
1927 Orfeus a Eurydiké, komedie o třech dějstvích, vydal Müller a spol. Turnov;
1928 Člověk, jenž má 5000 v kapse, komedie o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov;
1928 Nezvěstná, drama o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Otakar Štorch-Marien Praha, premiéra v Národním divadle Praha (Mozarteum): 31. 10. 1947;
1930 Eliane, hra o třech dějstvích s předehrou a dohrou, vydal Müller a spol. Turnov;
1934 Pepíček a Mánička, veselý výstup pro hocha a děvčátko, vydal Evžen K. Rosendorf Praha.

Studie a publikace (výběr)

1919 Rusko a Evropa : duchovní základy velké revoluce, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1921 Listy o současné Francii, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1922 O moderním divadelním projevu, vydáno: Zátiší, Knihy srdce i ducha Praha;
1926 Hercovo tajemství : divadelní úvahy, vydal Müller a spol. Turnov;
1933 Národní divadlo a jeho budovatelé, vydal Sbor pro zřízení druhého Národního divadla Praha;
1934 Budování Národního divadla, vydal Otto Girgal Praha;
1935 Legenda o budování Národního divadla a její obhájce, replika Karlu Stloukalovi, vydal Otto Girgal Praha;
1937 Prozatímní divadlo a jeho činohra, vydal Sbor pro zřízení druhého Národního divadla Praha.

Odkazy

Reference

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1876–1893 v Rychnově nad Kněžnou, sign.142-3989, ukn.8410, str.406. Dostupné online
↑ Národní archiv ČR, Pobytové přihlášky pražského obyvatelstva z let 1850–1914
↑ Archiv Národního divadla: Jan Bartoš - dramatik Archivováno 6. 5. 2022 na Wayback Machine.
↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 285
↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 286, 292–3
↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 283
↑ Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Praha, Československý spisovatel, 1982, str. 281, 286