Iljušin Il-22 Bizon (v kódu NATO: Coot B) je sovětské vzdušné komunikační a velitelské stanoviště vyvinuté na přelomu 60.–70. let 20. století konstrukční kanceláří OKB Iljušin. Jde o vojenskou specializovanou verzi dopravního letounuIljušin Il-18D (v kódu NATO: Coot).
Vývoj
V polovině 60. let 20. století v SSSR vznikla poptávka po velitelských stanovištích umístěných na palubách letadel, či vrtulníků, neboť stávající pozemní velitelství byla zranitelná útokem jadernými zbraněmi zaváděnými do výzbroje NATO. Kvůli urychlení vývoje bylo rozhodnuto využít již vyráběné letouny a vrtulníky. Požadován byl typ s velkou vytrvalostí a doletem, vysokou spolehlivostí, prostorným trupem a nízkými provozními náklady.[2]
Za základ konstrukce byl zvolen osvědčený a spolehlivý dopravní letoun Iljušin Il-18D (zvažovány byly též letouny An-10 a An-12). Zadání na vývoj Il-22 obdržela OKB Iljušin v roce 1965, byla však příliš vytížena jinými projekty.[2] Práce na vývoji létajícího velitelského stanoviště Il-22 proto byly zahájeny roku 1968 v experimentálním závodě EMZ V. M. Mjasiščeva. Roku 1971 byly dva Il-18D vojenského letectva přestavěny na prototypy velitelského letounu označené Il-18D-36.[1]
V letech 1972-1974 letoun úspěšně absolvoval státní zkoušky, takže mohla začít sériová výroba základního modelu Il-22 Bizon (Izdělije 36). Probíhala v závodě Znamja Truda (závod č. 30) v Luchovicích u Moskvy, specializované vybavení instaloval závod EMZ Mjasiščeva. Nejprve bylo vyrobeno 10 sériových Il-22 (jiný pramen uvádí 9[2]).[1] Do výzbroje byl letoun zaveden roku 1977.[2] Následně výroba přešla na zdokonalenou variantu Il-22M Zebra (Izdělije 40), zavedenou roku 1981.[2] Vzniklo asi 35 kusů této verze, zčásti přestavbou jiných letounů Il-22 a Il-18D. Vyroben byl také jeden kus Il-22M-15 Zebra (Izdělije 41).[3]
V 80. letech 20. století probíhal vývoj nového velitelského letounu Iljušin Il-80 na bázi proudového dopravního letounu Iljušin Il-86. Zůstal však nedokončen. Il-22 proto zůstávají ve službě a jsou průběžně modernizovány (počítače, elektronika, navigační systémy GLONASS/GPS). V letech 2011—2014 byly tři Il-22 přestavěny na letouny pro vedení elektronického boje a průzkumu Il-22PP. Do služby vstoupily v říjnu 2016.[3]
Konstrukce
Letouny Il-22 dostaly zcela nový komfortní interiér, rozdělený na sekce pro velitele, jeho štáb a operátory systémů. Na palubu bylo instalováno množství nové elektroniky – spojovací aparatury, systémy družicového spojení, šifrování, nebo systémy elektronického boje. Instalován byl silnější pomocný zdroj energie TA-6, což zlepšilo provozuschopnost letounu na nevybavených letištích a vytápět/klimatizovat kabinu při vypnutých motorech. Zvenku je typ rozeznatelný podle instalace množství nových antén na horní a spodní část trupu. Další rozměrné antény se nacházejí pod rozměrným krytem pod trupem a na vrcholu svislé ocasní plochy.[1] Letoun pohánějí čtyři turbovrtulové motoryIvčenko Al-20M, každý o výkonu 3127 kW.
Služba
Letouny Il-22 byly využívány nejvyšším velením sovětských a později ruských ozbrojených sil (velitelé okruhů a druhů vojsk), přičemž často sloužily i pro přepravu VIP. Hlavní základnou je Čkalovkaja u Moskvy.[3] Létaly ve zbarvení Aeroflotu a s civilní registrací.[2] Veřejnosti byly poprvé představeny roku 1994 na dni otevřených dveří na letišti Kubinka.[2] Po rozpadu SSSR zůstalo několik letounů na území nástupnických států Bělorusku, Kazachstánu, Lotyšsku (YL-LAO), Moldávii (ER-75929) a Ukrajině, kde byly upraveny na dopravní.[3] Il-22PP byly nasazeny v Sýrii. Jejich přítomnost byla několikrát zaznamenána na syrské letecké základně Hmímím.[3]
Další letoun byl v noci na 14. ledna 2024 poškozen během svého letu v oblasti Azovského moře. Později ruské i ukrajinské zdroje zveřejnily fotografie poškozeného letounu na ruském letišti.[5][6][7]
↑MITZER, Stijn; JANOVSKY, Jakub. Chef’s Special - Documenting Equipment Losses During The 2023 Wagner Group Mutiny. Oryx [online]. 2023-06-24 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Pokud Ukrajina skutečně zničila letouny A-50 a Il-22M, šlo by pro Rusko o velkou ztrátu, tvrdí BBC. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-01-15 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
↑ Ukrajincům se zřejmě podařilo sestřelit ruský letoun včasné výstrahy a další stroj poškodit. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-01-15 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.