Igor Němec (12. června 1924, Kroměříž – 11. července 2005, Praha) byl český bohemista a slavista zabývající se především starou češtinou (její gramatikou, slovotvorbou a lexikologií) a historickou sociolingvistikou.
Životopis
Na UK v Praze absolvoval v roce 1949 bohemistiku a slovanskou filologii (mj. u profesorů Bohuslava Havránka a Vladimíra Šmilauera), poté indoevropeistickou a etymologickou nástavbu u Václava Machka na MU v Brně. Od roku 1952 byl pracovníkem Ústavu pro jazyk český, od roku 1967 vedoucím oddělení historického jazyka tamtéž.
Byl jedním z autorů Staročeského slovníku a autorem jeho koncepce, v níž uplatnil vládnoucím režimem nevítaný strukturalistický přístup.[1] Titul doktora věd získal roku 1969 na základě předložené práce Vývojové postupy české slovní zásoby (1968).[2] Z politických důvodů byl na počátku 80. let předčasně penzionován.[1] Po roce 1989 byl odborně rehabilitován, vrátil se i oficiálně do čela Staročeského slovníku, jehož redakci fakticky nikdy neopustil.[zdroj?] V roce 2004 obdržel Hlávkovu medaili.
Dílo
Samostatně
- Vývojové postupy české slovní zásoby (1968)
- Rekonstrukce lexikálního vývoje (1980)
Účast na kolektivních dílech
- Slova a dějiny (1980)
- Dědictví řeči (1986) (spolu s Janem Horálkem hlavní redaktor)
- Manuál lexikografie (Praha : H&H 1995)
Výbory
- Práce z historické jazykovědy. Praha : Academia 2009. 512 str. (výbor článků s bibliografií a životopisným medailonem)
Reference
- ↑ a b VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online.
- ↑ Jiří Černý, Jan Holeš: Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha : Libri 2008, s. 455
Literatura
Externí odkazy
Články Igora Němce v časopisech Naše řeč a Slovo a slovesnost: dostupné on-line.