Vývoj hyperradiální a mezoradiální[pozn. 1] čočky vznikl na základě konstrukcí nových výkonných světelných hořáků. Několika knotové hořáky přešly na nové palivo jako je petrolej. John Wigham vyvinul plynový hořák, který podle viditelnosti mohl z 28 trysek postupně použít až 108 trysek. Takovéto světelné zdroje vydávaly žár, který způsoboval praskání čoček.[2]
Jako první s myšlenkou na vývoj hyperradiální čočky přišel Thomas Stevenson, který svůj návrh přednesl v roce 1869 a který nebyl přijat.
V roce 1877 se John Wigham obrátil na francouzskou firmu F. Barbier v Paříži s žádosti o návrh, zhotovení výkresů a cenovou nabídku. Na výrobu čoček však neměl sílu.
Během zkoušek světel majáků v letech 1884–1885 v jihovýchodní Anglii se David A. Stevenson a jeho bratr Charles A. Stevenson obrátili na firmu F. Barbier s žádostí o výrobu větší skupiny čoček. Firma jim navrhla výrobu čočky s ohniskovou vzdáleností 1330 mm podle návrhu Johna Wighama. A tak první hyperradiální čočku vyrobila v roce 1885 společnost F. Barbier jako zkušební čočku pro zkoušku osvětlení majáku, která tehdy probíhala na majáku South Foreland ve Spojeném království.[1]
Tyto čočky byly původně pojmenovány biformní a později Wighamem triformní a kvadriformní čočkami. Thomas Stevenson používal termín hyperradientní čočky a později je James Kenward ze společnosti Chance Brothers Glass Company přejmenoval na hyperradiální čočky.
Výroba a výrobce
Hyprradiální čočky byla vyráběny ve třech verzích.
První verze byla totožná s Fresnelovou čočkou prvního řádu, jen s většími rozměry. Např. čočka umístěna na majáku Roun Island byla dvojitá, vysoká 4,6 m a vážila více než osm tun. Pro takové čočky musela být postavena lucerna větších rozměrů jak v průměru, tak výšce.[2]
Druhá verze byla vyvinuta v roce 1891 Charlesem Stevensonem. Ve vzdálenosti 1330 mm od ohniska byla umístěna vypouklá čočka a každý další prstenec hranolů byl umístěn dál od ohniska. Takové čočky byly umístěny na majáku Fair Isle North v roce 1892.[2]
Třetí veze se opět skládala z centrální vypouklé čočky ve vzdálenosti 1330 mm od ohniska, ale rovnoramenné hranoly byly do úhlu 20° umístěny blíže ohniska a další pak od ohniska. Tato verze byla instalována v roce 1895 na majáku Skerry Sule ve Skotsku.[3]
První hyperradiální čočku vyrobila firma F. Barbier v Paříži, kterou založili v roce 1862 Frédéric Barbier a Stanislas Fenestre. Na konci 20. století nesla název Barbier, Bénard et Turenne (BBT) a zanikla v roce 1982.[2]
V Anglii se výrobou zabývala nejvýznamnější sklářská firma Chance Brothers Glass Company v Birminghamu, která vyrobila první hyperradiální čočku ve Velké Británii v roce 1887. Mimo přesných čoček vyráběla i hyperradiální čočky a otáčecí mechaniky optiky.[2][1]
Třetím výrobcem hyperradiálních čoček byla společnost Henry-Lepautre, která spolupracovala s Augustinem Fresnelem. Její výrobní program se specializoval na výrobu hodin a rotačních optických mechanismů.[2]
Použití
Hyperradiální Fresnelovy čočky byly největšími čočkami, které kdy byly uvedeny do provozu, a byly instalovány asi ve dvou desítkách velkých pobřežních majáků po celém světě. Mezi příjemci jsou například maják Makapu'u Point na ostrově Oahu na Havaji, maják na Cabo de São Vicente v Portugalsku, maják Manora Point v pákistánskémKaráčí, maják Bishop Rock u pobřeží Cornwallu (ve Velké Británii), maják Cabo de Santa Marta v Brazílii a Cape Race na Newfoundlandu.[1] Ve dvacátých letech 20. století se čočky této velikosti staly zastaralými kvůli novým technologiím vysoce svítivých lamp, ale dodnes se používají v přibližně tuctu velkých majáků, například v Brazílii v majáku Farol de Santa Marta a v Portugalsku v majáku Cabo de São Vicente.
Hyperradialní čočky byla nainstalovány v jednatřiceti majácích po celém světě včetně dvou mezoradiálních čoček. Velká část byla určena pro majáky v okolí Velké Británie a Irska, další čtyři byly použity na místech kolem Srí Lanky. Navzdory zdokonalení světelné techniky se jich řada používá dodnes. Další jsou v muzeích, buď vystavené nebo uskladněné. Zbytek byl rozbit nebo ztracen.[1][2][4][5]
Majáky
V níže uvedené tabulce je uveden přehled majáků, na kterých byly umístěny hyperradiální a mezoradiální čočky (podle zdrojů[1][2]).
Tři panely hyperradiální čočky demontovány v roce 1985. Jeden panel v muzeu majáku Santa Marta v Cascais, dva panely jsou v lisabonském muzeu Direção de Faróis
↑ abcdef Hyper-Radial Lenses by Thomas Tag | US Lighthouse Society. uslhs.org [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-29.
↑ abWIGHAM, Jonathan P. John Richardson Wigham 1829-1906. S. 21–22. Beam [online]. 2012-03-12 [cit. 2022-08-23]. Roč. 35, s. 21–22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Bullseye lens part from Buchan Ness Lighthouse. Go Industrial [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Part of a prism from Flannan Isle. Go Industrial [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. (anglicky)