PROFILPELAJAR.COM

Hoře z rozumu
	Titulní list Gribojedovova rukopisu
Autor	Alexandr Sergejevič Gribojedov
Původní název	Горе отъ ума
Země	Ruské impérium
Jazyk	ruština
Žánr	komedie
Datum vydání	1825
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstantin Sergejevič Stanislavkij v roli Famusova

Hoře z rozumu (1824, Горе от ума) je veršovaná komedie ruského diplomata, překladatele a dramatika období romantismu Alexandra Sergejeviče Gribojedova (1795–1829), vyznačující se krutou, smutnou a hořkou satirou na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje, která dodnes patří k nejvýznamnějším hrám světového, evropského a ruského dramatu 19. století.

Komedie je jediným významným samostatným autorovým dílem. Začal na ní pracovat již kolem roku 1819, když působil v Tabrízu jako tajemník ruského vyslance v Persii, a dokončil jí v létě roku 1824 během své dovolené na statku svého přítele poblíž Moskvy Hra se stala brzy známou, v opisech se šířila po celém Rusku a především u mladší generace vyvolala neobyčejný dojem. Děkabristé viděli v Hoři z rozumu základní myšlenky svého programu, především odsudek nevolnictví a dalších nešvarů ruské společnosti (úplatkářství, byrokracie, nevzdělanost).^[1] Představitelé vyšší společnosti se však cítili dotčeni nelítostnou satirou, proto dlouho zabraňovali jevištnímu uvedení hry (došlo k tomu až roku 1831, dva roky po autorově smrti). Tiskem mohla komedie vyjít až roku 1833, podruhé se značnými doplňky až roku 1862; úplné vydání je až z roku 1875.

Svou hrou Gribojedov navázal na ruskou tradici společenské komedie, o niž se pokusil již Fonvizin a která pak pokračovala především Gogolem a dalšími autory 19. století. Oproti Fonvizinovi však vytvořil mistrovskou tragikomedii o střetu vzdělaného a svobodomyslného jedince s konzervativní vyšší společností, která hájí zachování starých pořádků a vzdělání i osvětu považuje za škodlivé jevy.^[2]

Obsah hry

Hoře z rozumu je krutá, smutná, hořká a zoufalá satira. Vypráví o mladém šlechtici Čackém, který se vrátil po třech letech z dalekých cest do Moskvy, aby uviděl svou lásku Sofii, dceru carského byrokrata Famusova. Spěchá za ní plný nadšení, energie a ideálů. Zjišťuje, že se ve Famusovově domě během let nic nezměnilo. Stále je tu v módě zaostalost, pochlebování a patolízalství. Co se však změnilo, jsou city Sofie k Čackému. Ta přijala za své mravy panující v domě jejího otce a miluje tajně otcova sekretáře, pokrytce a bezpáteřního podlézavce Molčalina. Čackij se pokouší o svou lásku bojovat, chce jí otevřít oči. Střetává se však jen se zpátečnictvím, bezduchostí, zabedněností. I Sofii je Čackij se svou sžíravou kritikou nepříjemný, a tak ho nakonec před celou společností, skládající se z tupých staromilců, prohlásí za pomateného a definitivně se s ním rozchází.

Sofie má za to, že ji Molčalin opravdu miluje. Stane se však bezděčným svědkem toho, jak vyznává lásku její komorné Líze, a slyší i jeho pohrdlivá slova. Prohlédne tak jeho přetvářku a vyžene jej z otcova domu. To již ale rezignující Čackij odjíždí. Aby si zachránil rozum, aby skutečně nepropadl šílenství, zbývá mu jediné: znovu ujet z Ruska, tentokrát asi navždycky, protože ve společnosti prolezlé pokrytectvím a strachem, kde pravda je pokládána za bláznovství a lež za pravdu, se nedá žít. Satirická komedie se proměnila ve velkou tragédii, v drtivý konflikt hlavního hrdiny s realitou, jejíž skutečný stav jeho rozum neunese, protože jej nemůže pochopit.

Filmové adaptace

Hoře z rozumu (1952), Горе от ума), Sovětský svaz, režie Sergej Alexejev,
Hoře z rozumu (1966), Československo, televizní film, režie Antonín Moskalyk.

Česká vydání

Hoře z rozumu, Praha 1895, přeložil Boleslav Kalenský,
Hoře z rozumu, Jan Otto, Praha 1905, přeložil František Vever, znovu 1913.
Hoře z rozumu, Jan Otto, Praha 1932, přeložil František Táborský,
Hoře z rozumu, Svoboda, Praha 1947, přeložili Marie Marčanová, Bohumil Mathesius a Zdenka Niliusová,
Hoře z rozumu, SNKLHU, Praha 1954, přeložil Bohumil Franěk, znovu DILIA, Praha 1972 a Odeon, Praha 1979.
Hoře z rozumu, DILIA, Praha 1970, přeložil Václav Renč.

Odkazy

Reference

↑ CODR, Milan; NYKLOVÁ, Milena. Přemožitelé času sv. 17. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Alexandr Sergejevič Gribojedov, s. 12–15.
↑ HRDÁ, Lenka. Srovnávací analýza komedií Hoře z rozumu A. S. Gribojedova a Výrostek D. I. Fonvizina [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.