Má chladné klima a na japonské poměry i velmi nízkou hustotu osídlení (66,4 obyvatel/km² – na ploše 77 900 km² žije zhruba 5,76 mil. obyvatel, z toho 2 mil. v Sapporu a okolí). V prosinci 1868 zde admirál Takeaki Enomoto v přístavu Hakodate vyhlásil nezávislou Republiku Ezo[1]. Fakticky byl ostrov kolonizován centrální vládou období Meidži až od přelomu 60. a 70. let 19. století – z té doby také pochází nynější jméno, znamenající „(správní) oblast severního moře“; dříve byl znám pod pejorativním označením Ezo (蝦夷; „barbarský“). Až do obsazení nově vzniklým císařstvím byl ostrov obýván původním národem Ainuů s menšími sídly japonských osadníků na jižním pobřeží.
Právě pozdní japonská kolonizace také způsobila, že ostrov je v porovnání se zbytkem Japonska řídce osídlený.
Administrativní dělení
Ostrov Hokkaidó, spolu s několika malými ostrůvky v jeho okolí, tvoří administrativně největší japonskou prefekturu. Prefektura Hokkaidó se dále dělí na podprefektury ( (総合)振興局 [(sógó)šinkókjoku] neboli 支庁[šičó]:
.svg)
