Hidžáz
Geografie
Souřadnice	23°30′13″ s. š., 40°51′35″ v. d.
Správa regionu
Stát	Saúdská Arábie Saúdská Arábie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hidžáz (arabsky ٱلْحِجَاز‎, al-Ḥidžāz) je tradiční region rozkládající se podél západního pobřeží Saúdské Arábie. Na západě ho ohraničuje Rudé moře, na severu Jordánsko, na východě oblast Nadžd a na jihu oblast Asír.^[1] Leží v něm města Mekka, Medína, Džidda, Tabúk, Janbú, Táif a Baldžuraši, přičemž největší z nich je Džidda, což je druhé největší město v Saúdské Arábii, a Mekka a Medina jsou čtvrtým a pátým největším městem v zemi.^[2]

Hidžáz je důležitý tím, že se zde nacházejí významná města v arabsko-islámském historickém a politickém kontextu Mekka^[3] a Medína,^[4][5][6] což jsou první a druhé nejposvátnější místo islámu. Tato oblast je nejlidnatější v Saúdské Arábii^[7] a arabština je převládajícím jazykem, stejně jako jinde v této zemi. Místní obyvatelstvo je v naprosté většině arabského původu,^[8] i když někteří Hidžázané mají různorodý etnický původ.^[2]

Tato oblast je rodištěm islámského proroka Mohameda, který se narodil v Mekce, jež byla podle islámské tradice založena jeho předky Abrahámem, Izmaelem a Hagar.^[9][10] Během časných muslimských výbojů se Hidžáz stal součástí jeho říše a následně islámských chalífátů – nejprve Rašídského chalífátu, následovaného Umajjovským chalífátem a nakonec Abbásovským chalífátem. Částečnou kontrolu nad oblastí měla až do svého rozpadu Osmanská říše a začátkem 20. století krátce existovalo samostatné Hidžázské království, které bylo dobyto sousedním sultanátem Nadžd, čímž vzniklo království Hidžázu a Nadždu.^[11] Od září 1932 je oblast součástí Saúdské Arábie, ve kterou se království Hidžázu a Nadždu přeměnilo.^[12][13]

Oblast se rozkládá podél prolákliny Rudého moře. Je rozeznatelná podle svého tmavšího sopečného písku. V Hidžázu leží některé z hor pohoří Saravát, které topograficky odděluje Nadžd od pobřeží Tiháma. V Saúdské Arábii a zejména Hidžázu leží více než 2 000 neaktivních sopek.^[14] Zdejší lávová pole jsou známa pod svým arabským jménem ḥarrāt (حَرَّات‎), jednotné číslo: ḥarra' (حَرَّة‎), a tvoří jednu z největších oblastí alkalického čediče na Zemi, která pokrývá asi 180 000 km².^[15] Z rostlin se tu hojně vyskytují myrhovníky.

Název regionu je odvozen od slovesa ḥadžaza (حَجَز‎), z arabského kořene ḥ-dž-z (ح-ج-ز‎), což znamená „oddělit“,^[16] a nazývá se tak, protože odděluje zemi Nadžd na východě od země Tiháma na západě.

Podle islámu začala civilizace v Mekce poté, co sem Abrahám odvedl svoji druhou manželku Hagar s jejich synem Izmaelem, aby se zde usadili. Prý se k nim přidali příslušníci jemenského kmene Džurhúm a Izmael se oženil se dvěma jejich ženami a pomohl svému otci postavit, nebo přebudovat Ka'bu.^[17][18][19] Od nich odvozují svůj rodokmen Adnanité, což bylo sdružení arabských kmenů.^[20]

Podle Bible žili v Hižázu Midjánité.^[21]

Archeologický výzkum prováděný Bostonskou a Qasímskou univerzitou ukazuje, že zde pramenila řeka, která tekla v délce 970 km do Perského zálivu korytem dnešního Wádí al-Rumma. Říční systém byl aktivní ještě v letech 2500 – 3000 př. n. l.^[22] V důsledku striktního uplatňování širku se v Hidžázu mnoho předislámských památek nedochovalo, nicméně byl zde nalezen nejméně jeden megalitický dolmen.^[23]

Na počátku historické doby ovládali severní část Hidžázu Židé. Představy, jakým způsobem, se liší a zahrnují jak suverénní stát,^[24][25] tak na nich závislé území, což tvrdí Al-Mas'údí.^[26] Z 1. století př. n. l. jsou zde dochovány pozůstatky města Hegra, kde jsou do kamene vytesány konstrukce,^[27][28] které jsou připočítávány Thamúdovcům, což byly protoarabské kmeny. Místo se také nazývá Madāʾin Ṣāliḥ (Sálihovo město),^{[29][30][31][32][33][34]} protože se spekuluje, že jde o město, do kterého byl poslán islámský prorok Sálih.^[35] Později se dostalo dostalo pod vliv Nabatejců a následně stalo součástí Nabatejského království, jejichž hlavním městem byla Petra. Jde o první památku světového dědictví v Saúdské Arábii. V roce 106 toto území připojil Traján k Římské říši jako provincii Arabia Petraea.^[36]

Hidžáz je místem, které je úzce spjato se vznikem islámu, protože se zde narodil a žil prorok Mohamed. Vzhledem k tomu, že zde měl své stoupence i nepřátele, proběhla zde řada střetů, jako bylo obléhání Medíny Kurajšovci, bitva u Badru^[37] a bitva u Hunajnu. Tyto činy měly pro lokalitu a region sociální, náboženské, politické a historické důsledky,^[9][10] a tak je toto období podrobně zdokumentováno. Poté, co Mohamed porazil svoje protivníky, stal Hidžáz součástí jeho říše.^{[9][38][39][40][41][42][43]}

Po Mohamedově smrti v roce 632 byl ustanoven Rášidský chalífát s hlavním městem Medínou, ale v roce k 656 přenesl Alí sídlo do Kúfy, čímž politický význam Hidžázu poklesl, i když náboženský význam s rostoucím počtem muslimů rostl díky dvěma zdejším svatým městům. Když po rozkolu mezi muslimy Rášidský chalífát v roce 661 zanikl, stal se Hižáz součástí Ummajovského chalífátu. Vláda Ummajovců se v roce 750 v důsledku povstání šíitů zhroutila a moci se ujali Abbásovci. V roce 930 karmatští nájezdníci vyplenili Mekku a ukradli z Ka'by svatý Černý kámen.^[44] Od té doby začal nad Hidžázem narůstat egyptský vliv a chalífa v roce 935, a opakovaně v roce 942, svěřil jurisdikci nad Mekkou a Medínou egyptskému rodu Ichšídů.^[45][46] Přestože nájezdníci kámen v roce 957 chalífovi vrátili a dohodli se, že za úplatu nebudou napadat karavany poutníků, jejich aktivity na Arabském poloostrově účinně narušily spojení mezi Irákem a Hidžázem.^[47] Kvůli posílení své svrchovanosti a k posílení ochrany poutníků zřídil v roce 964^{[p 1]} chalífa Al-Muti' Mekkánský emirát^[44] a zhruba ve stejné době i Medínský emirát.

V důsledku expanze Seldžucké říše došlo k oslabení moci Abbásovců a v roce 969 Hidžáz ovládli Fátimovci. Jejich moc trvala až do roku 1173, kdy Ajjúbovci vypravili vojsko k ovládnutí Jemenu a Hidžázu, což se jim postupem času podařilo. Od té doby byl region ovládán z Egypta a pozdější mongolská invaze se mu vyhnula. Tato moc zůstala zachována i poté, co se Egypt přeměnil na Mamlúcký sultanát. Po celou tuto dobu byly emiráty v obou městech ve vzájemném konfliktu, protože ambicióznější šarífové z Mekky se snažili zahrnout Medínu do svého panství.^[48] K definitivnímu podřízení Medíny došlo po mnoha zvratech až v 15. století.^[49]

17. července 1517 se šaríf z Mekky vzdal osmanskému sultánovi Selimovi I. Na znamení kapitulace mu odevzdal klíče od islámských měst Mekky a Medíny a Hidžáz zůstal osmanský po další tři století. V roce 1802 dobyli rebelové spojení s rodem Saúdů Táif a potom táhli dobýt Mekku a Medinu. Tato ztráta byla pro Osmanskou říše velmi citlivá, protože se považovala za ochránce svatých měst. Osmanský sultán Mahmut II. povolal egyptského válího, Muhammada Alího a ten do Hidžázu v roce 1811 vyslal armádu, která ho do dvou let získala zpět.^[50]

Osmané v roce 1872 svoji správu reorganizovali a zřídili Hidžázský vilájet, nicméně mimo větší sídla neměli oblast pod úplnou kontrolou.^[51] Jejich nadvládu ukončilo v roce 1916 arabské povstání.

Vzpouru vedl Husajn ibn Alí al-Hášimí, mekkánský emír, a byl v ní podporován Velkou Británií a Francií. 10. června 1916 vyhlásil samostatné Hidžázské království.^[52] Britové Husajnovi slíbili velký arabský stát, který měl kromě Hidžázu zahrnovat i dnešní Jordánsko, Irák a většinu Sýrie. Ale podle Versailleské smlouvy byla tato území prohlášena mandátem Společnosti národů, přičemž Sýrie připadla Francii, Irák a Palestina Británii. Toto uspořádání Husajn odmítl a v roce 1924 se prohlásil králem Hidžázu. Tím ztratil podporu Britů, kteří následně začali podporovat konkurenční Saúdy.

Nadždský sultán Abd al-Azíz ibn Saúd v roce 1925 území Hidžázu dobyl a prohlásil se jeho králem. Tím vznikla personální unie obou zemí, která se nazývala Království Hidžázu a Nadždu. Když roku 1932 ovládl Ibn Saúd na Arabském poloostrově ještě další území, vyhlásil království Saúdská Arábie.^[53] Tento den je připomínán jako saúdský národní den.^[54]

Hidžáz je v rámci Saúdské Arábie někdy nazýván „západní provincie“,^[55] přestože administrativně není jednotným celkem, ale spadá pod provincie (emiráty) al-Báha, Medína, Mekka a Tabúk.

Kulturní prostředí Hidžázu je výrazně ovlivněno islámem, zejména proto, že tam leží jeho dvě nejposvátnější města – Mekka a Medína. V Saúdské Arábii má islám velký vliv na kulturu a každodenní život lidí.^{[56] [57]} Společnost je obecně hluboce náboženská, konzervativní, tradiční a rodinně orientovaná. Mnohé postoje a tradice jsou staré staletí, odvozené z arabské civilizace a islámského dědictví. Korán je navíc ústavou Saúdské Arábie prohlášen hlavním zdrojem jejího práva.

Hidžázskou kuchyni představují většinou arabská jídla jako jinde v Saúdské Arábii. Původ některých jídel, například salíg, což je rýže vařená v masitém vývaru s mlékem, je přímo v Hidžázu.^[58] Jiná jídla byla přejata z jiných kultur jako pilaf (ze Střední Asie), burek (z Turecka) a biryani (z jižní Asie). Zdejší jídla se vyznačují svým kořeněním, jako například pokrmy z grilovaného masa šavarma a kebab.

V odkazech na Korán se odkazuje na súry (XX:) a čísla veršů v nich.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hejaz na anglické Wikipedii.

• Korán. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1972. 802 s. 
• LANDAU-TASSERON, Ella. Arabia. In: ROBINSON, Chase F. The New Cambridge History of Islam. [s.l.]: Cambridge University Press, 2010. Google-Books-ID: B2CDoAEACAAJ. Dostupné online. ISBN 978-0-521-83823-8. S. 397–447. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hidžáz na Wikimedia Commons
• Korán (online) (česky)