Obec Heršpice se nachází v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Žije zde 920[1] obyvatel.
Název
Původní podoba jména vsi byla Jarošovici (později -ice) odvozená od osobního jména Jaroš, což byla domácká podoba některého ze jmen začínajících na Jaro- (Jaroslav, Jaromír, Jarohněv atd.). Význam místního jména tedy byla "Jarošovi lidé". Podoba Heršpice se vyvinula z německé varianty jména (Jerspitz a podobně), která mimo jiné vykazuje typickou jihomoravskou záměnu českého zakončení -šovice za německé -spitz.[4]
Historie
Herspicz byly poprvé zmíněny v písemné formě v roce 1237, kdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držení slavkovského panství, k němuž vesnice patřila. Po zdlouhavých sporech mezi českou korunou a Řádem, využil Václav IV. slabosti rytířů po prohrané bitvě u Grunwaldu a v roce 1411 zabavil Řádu veškerý majetek v českých zemích a vyhnal ho ze země. Heršpice se staly majetkem krále Václava IV. V roce 1422 získal slavkovské panství císař Zikmund.
V roce 1507 získali slavkovské panství Kounicové, kteří ho vlastnili až do roku 1919.
V roce 1919 získali Heršpice Pálffyové sídlící na Slovensku.
Roku 1964 byly Hešpice sloučeny s obcí Nížkovice, k opětovnému osamostatnění došlo roku 1990.[5]
Obyvatelstvo
Struktura
V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 829 obyvatel. Z nich bylo 409 mužů a 420 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 37,9 let – dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 743 lidí. Nejvíce z nich bylo (19,5 %) obyvatel ve věku 30–39 let. Děti do 14 let věku tvořily 17,4 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,6 %. Z celkem 614 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 36,8 % střední vč. vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 10,4 % a bez vzdělání bylo naopak 0,2 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 378 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 92,1 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z toho 76,5 % patřilo mezi zaměstnance, 1,9 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 46,2 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci, žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl.[6] Úhrnem 346 obyvatel obce (což je 46,6 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 206 obyvatel bylo Moravanů a 6 Slováků. Celých 318 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.[6]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[7]
Exulanti
V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Heršpic uprchli přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku tito nekatolíci:[8]
- Martin Kovář, nar. 1717 v Heršpicích. V roce 1742 emigroval do Münsterbergu, ale kvůli nouzi, která v exulanty přeplněném městečku panovala, se vrátil domů. Tam, za trest, měl být odveden na vojnu. Proto se do Münsterbergu vrátil a v roce 1743 odešel do Berlína.
- Josef Kučera, nar. 1717 v Heršpicích, od roku 1741 ženatý s Kateřinou Honzíkovou. V roce 1743 jen převedl Antonín Jansa do Münsterbergu, kde se rodině 28.7.1743 narodila dcera Kateřina. V listopadu téhož roku odešli do Berlína.
- Josef Novák, *(1717). Emigroval v roce 1743 do Münsterbergu, odtud pak do Berlína.
Přímo do Berlína nebo Rixdorfu uprchlo mnoho dalších lidí z Heršpic – např. Jan, Magdalena, Anna a Matouš Kovářovi, Pavel i Tobiáš Kučerovi... Výňatky z jejich životopisů jsou zveřejněny.[9]
Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů, údajů z matrik, případně životopisů). Dokumenty se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu, Švýcarsku, Polsku a Čechách. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří reemigranti byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova.
| Místní části |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011 |
2021
|
| Počet obyvatel
|
část Heršpice |
600 |
671 |
722 |
811 |
920 |
942 |
947 |
796 |
867 |
771 |
697 |
667 |
643 |
743 |
861
|
| Počet domů
|
část Heršpice |
116 |
133 |
146 |
161 |
183 |
188 |
211 |
230 |
220 |
211 |
204 |
243 |
252 |
293 |
324
|
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.
Náboženský život
Obec je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí děkanátu Slavkov - Brněnské diecéze v Moravské provincii.[10] Při censu prováděném v roce 2011 se 250 obyvatel obce (34 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 204 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 129 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel obce), dále 1 k pravoslavné, 1 k Církvi československé husitské a 45 k českobratrským evangelíkům. Úhrnem 175 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 318 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět.[6] Pamětní deska v místním evangelickém kostele oznamuje, že právě zde „byl 31. srpna 1880 přijat do Českobratrské církve evangelické náš první prezident prof. dr. Tomáš Garrigue Masaryk".
Pamětihodnosti
Galerie
Osobnosti
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 252.
- ↑ Heršpice - Historie obce. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2021-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c Heršpice (okres Vyškov) [online]. Praha: Český statistický úřad, 2011-03-26 [cit. 2014-05-03]. Dostupné online.
- ↑ Heršpice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279
- ↑ Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Kalich + Exulant, 1999, s. 369–375 a 394–398.
- ↑ Děkanství slavkovské [online]. Slavkov u Brna: Děkanství slavkovské [cit. 2017-02-17]. Dostupné online.
Literatura
- Emil Pátek: Obec Heršpice u Slavkova (Příspěvek kulturně-vzdělávací), Josef Šimák, Slavkov u Brna 1928
- Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, Praha 1999. ISBN 80-7017-253-3.
- Edita Štěříková: Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (kniha popisuje situaci v Münsterbergu)
- Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, 2004 a jiné
Související články
Externí odkazy
