PROFILPELAJAR.COM

Helena Emingerová
	Vlastní podobizna, nedatováno, kresba, pastel, papír
Rodné jméno	Helena Maria Carolina Eminger
Narození	17. srpna 1858; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. srpna 1943 (ve věku 84 let); Praha ; Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Národnost	česká
Alma mater	Colarossiho akademie
Povolání	ilustrátorka, grafička a malířka
Příbuzní	Kateřina Emingerová sestra
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Helena Emingerová (17. srpna 1858, Praha-Nové Město^[1] – 4. srpna 1943, Praha^[2]) byla ilustrátorka, grafička a malířka, pseudonym A. Holanová.

Život

Narodila se v rodině JUDr. Johanna Emingera (1826–1876) a jeho manželky Julie, rozené Mužíkové (1828). Měla tři sourozence: profesorku pražské konzervatoře Kateřinu (1856–1934), profesorku francouzštiny Julii (1860) a Prokopa (1864), který po dokončení studia práv zemřel na tuberkulózu.

Na doporučení Amálie Mánesové studovala soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera (1882). Pokračovala studiem kresby u Wilhelma Dürra v r. 1890 a rok poté navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži.^[3] V technice leptu se zdokonalila u prof. M. Dasia v Mnichově v r. 1896. Podnikla i studijní cestu do Itálie (1891) a často jezdila do Mnichova za polskou malířkou Olgou Boznańskou a do Paříže za Františkem Bílkem a Zdenkou Braunerovou. ^[4]

Během studií kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Pod vlivem Fr. Bílka vznikají i sochařské pokusy, vč. dřevořezby Kristovy hlavy.

Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Postupně (přibližně po dobu dvaceti let) působila v aristokratických rodinách nejenom v Čechách, Polsku, Rakousku a Uhersku, ale i ve Francii, Německu a Rusku. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika.^[5]

V Praze III, bydlela na adrese Všehrdova 5. Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. Do Kostelce jezdila nejdříve do Diakonie (Lázeňská 462), později pobývala v domku č. p. 567 v Ruské ulici.

Zemřela roku 1943 a byla pohřbena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech.^[6]

Dílo

Tvorba Heleny Emingrové je v počátečním období spojována zejména s technikou pastelu. Arne Novák (1902) poukazuje na šířku její citlivé portrétní tvorby šlechtičen, umělkyň, malířek, hudebnic, spisovatelek a zejména dětí. Zároveň zmiňuje její význam v oblasti grafiky: "Její lepty po čistě technické stránce stojí v první řadě českých umělců, ovládajících toto moderní umění - mají sílu reliéfu a působivost plastiky." Portrétní tvorbě Heleny Emingrové se věnuje i Růžena Jesenská (1916): "Nalezneme na jejích cestách uměleckých tu a tam s láskou načrtnutou krajinu, jako v mlze kus řeky, milý kout města, ale hlavní doména její jest portrét." A dále píše "Helena Emingrová má užasnou paměť, a nejen podoba, ale i určitá vybádaná zajímavost nitra neztrácí se jí snadno a odnáší si ji i s možností reprodukce z koncertů, společnosti, ulice ..." Arthur Novák (1939) z časového hlediska řadí Helenu Emingrovou mezi zakladatele moderní české grafiky. Její první pokusy jsou datovány obdobím 1896 až 1898. Postupně tvoří v technikách suché jehly, liniového leptu a litografie. Její soupis grafického díla obsahuje 46 položek.

Přestože hlavní doménou malířské tvorby Heleny Emingrové byl portrét, její drobná krajinářská privatissima dosahují vysoké úrovně citlivosti a odrážejí impresionistické (oleje V zahradě a V přístavu) a secesní (pastel U potůčku) dobové tendence, které můžeme pozorovat u předních žáků Mařákovy školy.

Helena Emingerová je autorkou ilustrovaných národních pořekadel a přísloví Příroda a děti (nakl. Grosman a Svoboda). Pro mateřské školy připravila ilustrovanou naučnou knihu s názvem Pekaři. Dále ilustruje Učebnici francouzského jazyka pro školy občanské, jejíž autorkou je její sestra Julie Emingerová. Václav Neubert vydává v r. 1946 reprodukce jejích kreseb na šesti pohlednicích s názvem Děti z opatrovny.

Významný soubor jejích portrétních kreseb a grafických listů je ve sbírce Památníku národního písemnictví. Rovněž Česká Diakonie byla vlastníkem vetšího počtu olejů, kreseb a pastelů z pozůstalosti autorky, které v roce 2022 byly draženy (přibližně 70) pražskou aukční společností OriginalArte.

Členství ve spolcích

Již v roce 1879 ve svých jednadvaceti letech debutovala na umělecké výstavě Krasoumné jednoty v Praze. Členkou Spolku výtvarných umělců Mánes byla v letech 1898–1905. Patřila k zakladatelské generaci Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavovala v letech 1898-1943. Dále patřila mezi významné členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar a vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň.

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze, např. obraz Děvčátko ze siročince a soubor kreseb
Národní muzeum v Praze, např. obraz Podobizna dr. Albína Bráfa a Podobizna Václava Bráfa
Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, např. obrazy Matka s dítětem a Holandská dívka
Oblastní galerie Liberec, např. obrazy Portrét malíře Zavřilého a Podobizna malíře Karla Javůrka
Galerie výtvarného umění v Hodoníně, např. obraz Portrét stařeny
Památník národního písemnictví, soubor kreseb a grafiky
Lobkowiczké sbírky, např. obrazy Princezna Wilhelmina Lobkowicz a Princezna Gabriela Lobkowicz

Galerie

Helena Emingerová Portrét malíře K. Javůrka
Helena Emingerová Princezna Gabriela Lobkowicz
Helena Emingerová Princezna Wilhelmina Lobkowicz
Helena Emingerová Holandská dívka
Helena Emingerová Studie děvčátka
Helena Emingerová Půlakt
Helena Emingerová Zátiší s hruškou
Helena Emingerová Děvče s kytičkou
Helena Emingerová Letní odpoledne
Helena Emingerová Malířka
Helena Emingerová Jan Křtitel
Helena Emingerová U potůčku (pastel)
Helena Emingerová V zahradě
Helena Emingerová Poustka v Kostelci nad Č. L.
Helena Emingerová V přístavu
Helena Emingerová Čtenářka
Helena Emingerová Matka s dítětem
Helena Emingerová Podobizna malířky Olgy Boznańské (1899)
Helena Emingerová Portrét Marie Kalašové (1899)
Helena Emingerová Mme Nielsen
Helena Emingerová Podobizna dámy (lept)
Helena Emingerová Portrét M. Kalašové (lept)
Helena Emingerová Portrét mal. Javůrka (lept)

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Českobratrské církve evangelické na Smíchově, sign. ESM Z1, s. 89
↑ výtvarnéumělkyně. www.vytvarneumelkyne.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
↑ EMINGEROVÁ Helena 17.8.1858-4.8.1943 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online.
↑ Kuthanová K., 2006/2007, s. 23–24, 35–36
↑ Naučná stezka Olšanské hřbitovy. stezky.info [online]. 2012-05-12 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online.

Literatura

Novák, Arne: Helena Emingerová. Ženský svět, 1902, roč. VI, č. 14, s. 166-66.
Kalvoda, Alois: Helena Emingerová. Dílo, 1911, roč. IX, s. 181-182.
Jesenská, Růžena: Portréty Heleny Emingrové. Ženský svět, 1916, roč. XX, č. 3, s. 60-62.
Novák, Arthur: Grafické práce malířky Heleny Emingrové. Hollar, 1939, roč. XV, s. 152-161.
Kavinová, Anna: Helena Emingerová. Žena a domov, 1943, roč. XXII, s. 154-155.
Bužgová, Eva: Helena Emingerová. Výtvarná práce, roč. VI, č. 16, 15. 9. 1958.
Hubičková, Libuše: Život plný obrázků a odříkání. Naše rodina, roč. 12, č. 2, s. 13, 10. 1. 1979.
Birnbaumová, Alžběta: Helena Emingerová (1858–1943) (katalog, 8 s). Praha: Kruh výtvarných umělkyň (Tempo), 1950.
Mrázová, Marcela: Helena Emingerová 1858–1943, výběr z díla (katalog, 32 s.). Praha: Galerie hlavního města Prahy, 1982.
Orltová, Jana: Helena Emingerová. Praha: FFUK v Praze, 1959. Diplomová práce.
Vágnerová, Sylvie: Hledání vlastního osudu. Helena Emingerová a její místo ve společnosti. České Budějovice: Filozofická fakulta JCU, 2004. Diplomová práce.