Heba Khamisová se narodila v prosinci 1988 v Alexandrii[3]. Vystudovala malbu na Fakultě výtvarných umění Alexandrijské univerzity a v roce 2011 získala bakalářský titul.
Arabské jaro ji přimělo změnit profesní zaměření. Ta, která vždy snila o tom, že bude fotografovat, se vzdala štětců a začala dokumentovat dvě egyptské revoluce. Po škole si mě vybrala fotožurnalistika... Začal jsem během revoluce a dokumentovala jsem dvě revoluce, 2011 a 2013.Bylo to nebezpečné a velmi těžké, ale také velmi důležité tento okamžik zdokumentovat.[3] V letech 2013 až 2016 pracovala jako fotografka na volné noze pro agenturu Xinhua, běžně známé jako agentura Nová Čína, Evropská agentura Pressphoto (EAP), Associated Press (AP) a připojila se k fotografickým týmům webu Moheet.com a noviny El Tahrir.
Poté pokračovala ve studiu a získala první titul v oboru fotožurnalistika na Dánské škole médií a žurnalistiky v Aarhusu v roce 2016, poté druhý na Fakultě aplikovaných věd a umění na univerzitě v Hannoveru v Německu v roce 2017. Ve stejném roce byla vybrána k účasti na Joop Swart Masterclass of Word Press Photo.
Profesionální kariéra
Heba Khamisová se po dobrovolnické misi v Ugandě začala věnovat dokumentu a zaměřila se na sociální a humanitární otázky[4].
Na konci roku 2016 odstartovala v Kamerunu dlouhodobý projekt o žehlení prsou. Tato tradiční praxe zahrnuje masírování nebo mačkání prsou pubescentních dívek, aby se zpomalil jejich vývoj. Žehlení prsou provádí většinou maminka nebo babička, pomocí nahřátého předmětu. Autorčina reportáž Banned Beauty, přeložená do francouzštiny v Beauty Forbidden, získala první cenu World Press Photo 2018 v kategorii Současné problémy.[5]
Zároveň realizovala druhý projekt o prostituci mladých migrantů v Německu. Ztvárnila 71 letého Němce, který se zamiloval do jednadvacetileté afghánské dívky.[6]
Heba Khamisová se také začala zajímat o transgender komunitu v Egyptě se svým projektem Call Me Home.
Její fotografie byly publikovány v mnoha novinách a časopisech včetně Le Monde, Jeune Afrique, Fisheye, 6 mois nebo Newsweek.[7][8]
↑GAUVIN, Jean-baptiste. World Press Photo 2019 : entre crises migratoires et défis écologiques. Blind Magazine [online]. 2019-11-18 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ Égypte : un haut responsable des Frères musulmans condamné à perpétuité – Jeune Afrique. JeuneAfrique.com [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ « Hakawi » : une Égypte belle et brutale | Cité internationale des arts. Fisheye Magazine - Un magazine de photo contemporaine [online]. 2019-09-23 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ARTS, Cité internationale des. Exposition - Hakawi - Récit d’une Egypte contemporaine. Cité internationale des arts [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online.
↑ Arts plastiques. La grande créativité de la photographie arabe | L'Humanité. www.humanite.fr [online]. 2019-10-14 [cit. 2023-03-08]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ Archivovaná kopie. docfieldbarcelona.org [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-09-22.
↑ Heba Heba Khamis PO | World Press Photo. www.worldpressphoto.org [online]. [cit. 2023-03-08]. Dostupné online.