PROFILPELAJAR.COM

Grand Prix Itálie 1956
8.. závod v sezóně 1956
Detaily závodu
Datum	2. září 1956
Oficiální název	XXVII Gran Premio d'Italia; XVI Grand Prix d'Europe
Místo	Autodromo Nazionale Monza, Monza, Itálie
Délka trati	10.000 km
Délka závodu	50 kol, 500.000 km
Pole position
Pilot	Juan Manuel FangioFerrari
Čas	2'42.6
Nejrychlejší kolo
Pilot	Stirling MossMaserati
Čas	2'45.5 (v 47. kole)
Stupně vítězů
První	Stirling MossMaserati
Druhý	Peter Collins Juan Manuel FangioFerrari
Třetí	Ron FlockhartConaught

Grand Prix Itálie ( XXVII Gran Premio d'Italia ) byla 8. závodem sezóny 1956, který se konal 3. září 1956 na okruhu Autodromo Nazionale Monza. Závod se jel i jako XVI Grand Prix d'Europe. Do Grand Prix Itálie vstupoval s největšími nadějemi na titul Juan Manuel Fangio, který měl náskok 8 bodů před Peterem Collinsem a Jeanem Behrou (oba 22 bodů). Fangiovi stačilo k zisku získat druhé místo a tím 6 bodů (započítávalo se pět nejlepších výsledků a tak by se mu škrtalo jedno třetí místo což jsou čtyři body, celkově by tak mel 32 bodů), za nejrychlejší kolo. Jean Behra potřeboval zvítězit a zajet nejrychlejší kolo a doufat že Fangio nebude bodovat. Peter Collins potřeboval zvítězit a za předpokladu, že by Fangio nebodoval by došlo k rovnosti bodů s Fangiem, Collins by ovšem disponoval jedním vítězstvím navíc.

Kvalifikace

Poř.	No.	Jezdec	Konstruktér	Čas	Ztráta
1	22	Juan Manuel Fangio	Ferrari	2:42.6	—
2	24	Eugenio Castellotti	Ferrari	2:43.4	+0.8
3	28	Luigi Musso	Ferrari	2:43.7	+1.1
4	16	Piero Taruffi	Vanwall	2:45.4	+2.8
5	32	Jean Behra	Maserati	2:45.6	+3.0
6	36	Stirling Moss	Maserati	2:45.9	+3.3
7	26	Peter Collins	Ferrari	2:46.0	+3.4
8	34	Luigi Villoresi	Maserati	2:47.7	+5.1
9	30	Alfonso de Portago	Ferrari	2:47.8	+5.2
10	18	Harry Schell	Vanwall	2:50.1	+7.5
11	20	Maurice Trintignant	Vanwall	2:51.6	+9.0
12	46	Umberto Maglioli	Maserati	2:52.7	+10.1
13	44	Roy Salvadori	Maserati	2:54.6	+12.0
14	40	Luigi Piotti	Maserati	2:58.6	+16.0
15	6	Jack Fairman	Connaught-Alta	2:59.2	+16.6
16	42	Gerino Gerini	Maserati	3:02.6	+20.0
17	38	Paco Godia	Maserati	3:02.9	+20.3
18	14	Toulo de Graffenried	Maserati	3:03.3	+20.7
19	2	Les Leston	Connaught-Alta	3:04.3	+21.7
20	8	Hermano da Silva Ramos	Gordini	3:04.8	+22.2
21	48	Bruce Halford	Maserati	3:05.0	+22.4
22	10	Robert Manzon	Gordini	3:06.6	+24.0
23	4	Ron Flockhart	Connaught-Alta	3:08.1	+25.5
24	12	André Simon	Gordini	3:13.3	+30.7
DNS	50	Wolfgang von Trips	Ferrari
Zdroj:^[1]

Popis závodu

Účastníci

Největší pozornost se soustředila na souboj značek Ferrari a Maserati. Scuderia Ferrari nastoupila v silné sestavě šesti továrních vozů Ferrari D50s Fangiem, Collinsem, Castellottim, Mussem, de Portagem a von Tripsem, který ale v tréninku havaroval. Naproti tomu Maserati mělo na startu početní převahu, kromě 5 továrních Maserati 250F, startovalo dalších 7 soukromých vozů. Ale jediný Jean Behra měl teoretickou šanci na zisk titulu. Do závodu se zapojil i britský Connaught se třemi vozy a po vynechání Grand Prix Německa se vrátil i Vanwall. Dále startovní rošt doplňovaly i francouzské vozy Gordini.

Závod

Nejlépe odstartoval Castellotti a Musso, ale jejich bláznivá jízda se brzo projevila na pneumatikách, a tak museli oba poměrně krátce po startu do boxu pro nové pneumatiky. Fangio, Moss, Collins a de Portago tvořili druhou skupinku, která se po zajetí Castellottiho a Mussa do boxu, dostala do vedení závodu. Jako první se z této skupiny stáhl Collins, který tak jako jeho kolegové z týmu Ferrari, měl potíže s pneumatikami. Ferrari do závodu nastoupilo s pneumatikami Englebert, které již v loňské Grand Prix nedokázali snést nápor klopených zatáček na trati v Monze. A jak se ukázalo tak i v tomto závodě dokázali tým Ferrari pořádně potrápit. Poté, co musel do boxů pro nové pneumatiky Collins, havaroval právě kvůli pneumatikám de Portago a o pár kol později potkal stejný osud i Castellottiho. Před polovinou závodu zajel do boxů Fangio se zlomeným řízením, oprava ale trvala dlouho a jakmile byl vůz znovu připraven dostal přednost Castellotti a Fangio jen nečinně seděl v boxech. V závodě mezitím vedl Moss před Schellem, Mussem a Collinsem. Luigi Musso setrval na trati poměrně dlouho a vypracoval se až na druhé místo, poté co Schell zajel dotankovat palivo. O pár kol později zajel ke svým mechanikům i Musso, a všichni předpokládali, že přenechá vůz Fangiovi, o to větší překvapení bylo, když Musso zůstal ve voze a v závodě pokračoval. Tato taktika mu vynesla třetí místo a když Schell ze závodu definitivně odstoupil byl znovu na druhé pozici.

Po odstoupení Jeana Behri byl ve hře o titul již jen na třetím místě jedoucí Collins, který ale při zastávce v boxech předal svůj vůz Fangiovi. Byla to jen taktická hra Ferrari, Collins jezdil na třetím místě, což mu na titul nestačilo a Fangio dovezl se štěstím vůz na druhém místě což znamenalo další tři body, které se mu ale škrtaly, protože se do šampionátu započítávalo pouze pět nejlepších výsledků. Fangio tak získal titul se stejným počtem bodů s jakým do Grand Prix Itálie nastupoval. Naopak Collins přišel o druhé místo v celkovém pořadí, protože místo 6 bodů, které by získal za druhé místo, získal pouhé tři body, právě proto, že poskytl vůz Fangiovi.

Vše nasvědčovalo tom, že pro vítězství si dojede již potřetí Moss, ale pět kol před cílem mu došlo palivo a zdálo se, že odstoupí. Vše zachránil jeho týmový kolega z Maserati Luigi Piotti, který zpomalil a zezadu najel do Mossova vozu a dotlačil ho k mechanikům. Moss sice ztratil vedení ve prospěch Mussa, ten ale dvě kola před koncem závodu odstoupil a tak se do čela znovu vrátil Moss, který nakonec i zvítězil.

Závod

Pozice	Jezdec	Vůz	Čas
1	Stirling Moss	Maserati 250F	2:23'41.3
2	Peter Collins (35. kol) Juan Manuel Fangio (15. kol)	Ferrari D50	á 0:05,7
3	Ron Flockhart	Connaught B Type	á 1 kolo
4	Chico Godia	Maserati 250F	á 1 kolo
Ret	Luigi Musso	Ferrari D50	á 3 kola
5	Jack Fairman	Connaught B Type	á 3 kola
6	Luigi Piotti	Maserati 250F	á 3 kola
7	Toulo de Graffenried	Maserati 250F	á 4 kola
8	Juan Manuel Fangio (30. kol) Eugenio Castellotti	Ferrari D50(16. kol)	á 4 kola
9	André Simon	Gordini Type 16	5 kol
Ret	Umberto Maglioli (30. kol) Jean Behra (12. kol)	Maserati 250F	á 8 kola
10	Gerino Gerini	Maserati 250F	8 kol
11	Roy Salvadori	Maserati 250F	9 kol
Kolo	Odstoupili	-	-
32	Harry Schell	Vanwall VW (56)	Rozvody
23	Jean Behra	Maserati 250F	Magneto
16	Bruce Halford	Maserati 250F	Motor
13	Maurice Trintignant	Vanwall VW (56)	Rozvody
12	Piero Taruffi	Vanwall VW (56)	Olej
9	Eugenio Castellotti	Ferrari D50	Defekt
7	Luigi Villoresi (4. kola) Jo Bonnier (3. kola)	Maserati 250F	á 8 kola
7	Robert Manzon	Gordini Type 16	Šasi
6	Alfonso de Portago	Ferrari D50	Defekt
6	Les Leston	Connaught B Type	Zavěšení
3	Hermano da Silva Ramos	Gordini Type 32	Motor
	Nestartoval	-	-
	Archie Scott Brown	Connaught B Type
	Wolfgang von Trips	Ferrari D50
	Louis Rosier	Maserati 250F
	Horace Gould	Maserati 250F

Nejrychlejší kolo

Stirling Moss - Maserati- 2:45.5

6. nejrychlejší kolo Stirlinga Mosse
11. nejrychlejší kolo pro Maserati
7. nejrychlejší kolo pro Velkou Británii
1. nejrychlejší kolo pro vůz se startovním číslem 36

Vedení v závodě

Kola	km	Jezdec	%
1. – 4. kolo	40 km	Eugenio Castellotti	8%
5. – 10. kolo	60 km	Stirling Moss	12%
11. kolo	10 km	Harry Schell	2%
12. – 45. kolo	340 km	Stirling Moss	68%
46. – 47. kolo	20 km	Luigi Musso	4%
48. – 50. kolo	30 km	Stirling Moss	6%

Postavení na startu

Juan Manuel Fangio - Ferrari- 2'42.6

24. Pole position Juana Manuela Fangia
25. Pole position pro Ferrari
27. Pole position pro Argentinu
1. Pole position pro vůz se startovním číslem 22

Zajímavosti

V závodě debutovali Jo Bonnier, Wolfgang von Trips a Les Leston
Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 24 pole positions
Juan Manuel Fangio stanovil nový rekord 29 podium

Průběžné pořadí po závodě

	Pořadí	Jezdec	Body
	1	Juan Manuel Fangio	30 (33)
2	2	Stirling Moss	27 (28)
1	3	Peter Collins	25
1	4	Jean Behra	22
	5	Pat Flaherty	8
Zdroj: ^[2]

Odkazy

Reference

↑ 1956 Italian GP Qualification [online]. [cit. 2020-07-22]. Dostupné online.
↑ Italy 1956 - Championship • STATS F1 [online]. [cit. 2019-03-01]. Dostupné online.