Ptáci z čeledi Grallariidae vynikají baculatým tělem, vzpřímeným postojem, krátkým ocasem a křídly a velmi dlouhými končetinami.[1][2] V opeření svrchních partií převládají hnědé odstíny, opeření na spodku těla bývá spíše šedavé či bělavé. Mnoho druhů také zdobí více či méně výrazný pruhovaný vzor, zejména na hrudi a břiše.[3]
Chování
Ptáci z čeledi Grallariidae žijí typicky na zemi, pouze pitulky rodu Grallaricula se zdržují spíše v nižších stromových patrech. Jde o opeřence podrostu tropických deštných pralesů, ale i křovinné vegetace a andských vysokohorských stanovišť s roztroušenými křovinami. Typicky se pohybují poskakováním, létají pouze zřídka a jen na krátké vzdálenosti (při hledání potravy). Kvůli jejich skrytému způsobu života se o chování mnohých druhů ví pouze málo.[4][3] Pitule mají plachou povahu a častěji je lze spíše zaslechnout než zahlédnout. Krmí se hmyzem a dalšími členovci, případně i drobnými obojživelníky a plody.[1] Staví si plochá miskovitá hnízda z rostlinného materiálu, často nepříliš bytelná. Snůška obvykle čítá dvě, u některých druhů jen jedno vejce.[3]
Systematika
Za popisnou autoritu čeledi Grallariidae je pokládán britský přírodovědec Philip Lutley Sclater. Sclater tento taxon zpočátku hodnotil jako podčeleď Grallariinae v rámci čeledi Formicariidae – teprve od 90. let 20. století došlo k podstatným změnám v systematice, kdy byly od čeledi Formicariidae vyděleny samostatné čeledi Thamnophilidae a právě Grallariidae.[5]
Původní podčeleď Grallariinae historicky zahrnovala šest nebo osm rodů, v závislosti na autorovi. Od konce 60. let 20. století[6] byla ustavena systematika čtyř rodů platných i v současnosti, a sice:
K nim se přidružoval ještě rod Pittasoma, nicméně molekulární fylogenetika potvrdila jeho bližší příbuznost spíše s rodem Conopophaga (dohromady tyto dva rody dnes utvářejí čeleď Conopophagidae). V rámci zbývajících čtyř rodů mohou rody Hylopezus a Myrmothera vystupovat jako sesterské, utvářející jeden klad společně s rodem Grallaricula. Vůči tomuto kladu by mohl být sesterský druhově velmi početný rod Grallaria.[7][8] V roce 2018 došlo na základě morfologických a akustických odlišností k osamostatnění pitule drozdovité (Cryptopezus nattereri) z rodu Hylopezus do samostatného rodu
Cryptopezus Carneiro, Bravo & Aleixo, 2019,
což počet rodů v čeledi Grallariidae rozšiřuje na pět.[9] Z celkových 68 druhů zahrnuje 45 druhů jenom rod Grallaria.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ameisenpittas na německé Wikipedii.
↑ abPERLO, Ber van. Birds of South America: Passerines. [s.l.]: Princeton University Press, 2015. (Princeton illustrated checklists). Dostupné online. ISBN978-0-691-16796-1. S. 15.
↑FAGAN, Jesse; KOMAR, Oliver. Peterson Field Guide to Birds of Northern Central America. New York: Houghton Mifflin Harcourt, 2016. ISBN978-0-544-86710-9. S. 234.
↑CARANTÓN-AYALA, Diego; CERTUCHE-CUBILLOS, Katherine. A new species of Antpitta (Grallariidae: Grallaria) from the northern sector of the western Andes of Colombia: Una especie nueva de tororoi (Grallariidae: Grallaria) del sector norte de la Cordillera Occidental de los Andes colombianos. Ornitología Colombiana. 2010, čís. 9, s. 56–70. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN1794-0915. (španělsky)
↑GAUDIN, Jimmy; RATY, Laurent; SANGSTER, George. The correct name of the antpitta clade. Bulletin of the British Ornithologists’ Club. 2021-09-10, roč. 141, čís. 3. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN0007-1595. DOI10.25226/bboc.v141i3.2021.a11.
↑LOWERY,, George H.; O'NEILL, John P. A New Species of Antpitta from Peru and a Revision of the Subfamily Grallariinae. The Auk. 1969-01, roč. 86, čís. 1, s. 1–12. Dostupné online [cit. 2023-12-08]. DOI10.2307/4083536.
↑RICE, Nathan H. Phylogenetic Relationships of Antpitta Genera (Passeriformes: Formicariidae). The Auk. 2005-04-01, roč. 122, čís. 2, s. 673–683. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN1938-4254. DOI10.1093/auk/122.2.673. (anglicky)
↑RICE, Nathan H. FURTHER EVIDENCE FOR PARAPHYLY OF THE FORMICARIIDAE (PASSERIFORMES). The Condor. 2005, roč. 107, čís. 4, s. 910. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN0010-5422. DOI10.1650/7696.1. (anglicky)
↑CARNEIRO, Lincoln; BRAVO, Gustavo A.; ALEIXO, Alexandre. Phenotypic similarity leads to taxonomic inconsistency: A revision of the lowland's antpittas. Zoologica Scripta. 2019-01, roč. 48, čís. 1, s. 46–56. Dostupné online [cit. 2023-12-06]. ISSN0300-3256. DOI10.1111/zsc.12324. (anglicky)