Giovanna d'Aragona
Portrét doni Isabely de Requesens y Enríquez de Cardona-Anglesola, dříve považovaný za portrét Giovanny d'Aragona, od Raffaela a Giulia Romana
Narození	1502 Neapol
Úmrtí	11. září 1575 (ve věku 72–73 let) Řím
Pohřbena	Paliano
Manžel	Ascanio Colonna
Potomci	Marcantonio II. Colonna Girolama Colonna Agnesina Colonna Vittoria Colonna
Rod	Trastámarové
Otec	Ferdinand Aragonský z Montalta
Matka	Catalina Folch de Cardona
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanna d'Aragona (1502 Neapol – 11. září 1575 Řím) byla patronkou umění, tiskařů a náboženských reforem v Neapoli během renesance.

Byla nejstarší dcerou vévody Ferdinanda z Maltena a Castellany de Cardona. Její otec byl mladší nemanželský syn Ferdinanda I. Neapolského a Diany Guardato. Giovanna byla ve své době oslavována jako kráska. Byla popisována jako „krásná, ale chladná“.^[1] V roce 1518, v roce jejího zasnoubení s Ascaniem Colonnou, konstáblem neapolským, nechal kardinál Bibbiena, vyslanec papeže na francouzském dvoře, zhotovit její portrét v dílně svého přítele Raffaela jako dar pro krále.^[2]

Její rodiče uprchli na ostrov Ischia poté, co francouzská vojska obsadila Neapol. Žila zde také Constanza d'Avalos, která kolem sebe shromáždila kruh literátů.^[3] Mezi těmito osobnostmi byla i její švagrová, básnířka Vittoria Colonna, manželka Constanzina synovce, Fernanda d'Ávalos.

V roce 1521 se Giovanna provdala za Vittoriina bratra Ascania. Po sňatku se stali vévodou a vévodkyní z Tagliacozza. Manželství však bylo nešťastné a po narození šesti dětí požádala Giovanna císaře Karla V. o prostředky na samostatné bydlení. Ten jí přidělil roční rentu 3 000 scudi. Ascanio odešel do Lombardie, zatímco Giovanna, předstírajíc cestu do termálních lázní v Pozzuoli, uprchla s celým Ascaniovým majetkem a dětmi na Ischii. Císař ji poté poslal na hrad Castel dell'Ovo.^[1]

Vzhledem k postavení zúčastněných stran vyvolala tato záležitost kontroverze mezi italsko-španělskou šlechtou a na papežském dvoře. Ignác z Loyoly vyslal Nicolase Bobadillu, aby ji přesvědčil k návratu k manželovi. Když neuspěl, navštívil ji osobně v Alvitě, ale rovněž bez úspěchu. V tom ji podporoval její syn Marcantonio. Přesto darovala jezuitům pozemek na pahorku Kvirinál, aby zde mohli postavit svůj první seminář; dnes je zde kostel Sant'Andrea al Quirinale.^[4]

Navzdory těmto událostem zůstala Giovanna blízká Vittorii a spolu se svou sestrou Marií a Constanzou d'Avalos podporovaly náboženského spisovatele Juana de Valdése. V roce 1541, když papež Pavel III. zvýšil cenu soli, pokusila se intervenovat za svého manžela, který odmítl platit „solnou daň“.^[4] Také shromáždila zbraně a muže a prodávala šperky na obranu Paliana.^[1] Navzdory její mediaci papežské síly zaútočily na Ascaniova území a on byl zajat vyslancem Karla V.

Papež Pavel IV., podobně jako jeho předchůdce Pavel III., byl nepřítelem rodiny Colonnů. V roce 1556 držel Giovannu v domácím vězení v Římě a zakázal jí sjednávat sňatky pro její dcery, pravděpodobně s úmyslem provdat je za své synovce. Jeho zacházení s Giovannou bylo v Benátkách kritizováno, neboť byla dlouho patronkou umělců a spisovatelů.^[3] Uprchla v převleku za služku a s dětmi a služebnictvem se vydala do Tagliacozza. V roce 1560, po smrti Pavla IV., se vrátila do Říma a stala se významnou postavou italského politického a náboženského života.^[5]

Básník Girolamo Ruscelli jí vzdal hold v antologii obsahující díla mnoha současných italských básníků.^[3]

Giovanna d'Aragona zemřela v Římě 11. září 1575.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanna d'Aragona na anglické Wikipedii.