| George Coșbuc |
|---|
![]() |
| Narození | 20. září 1866
Coșbuc |
|---|
| Úmrtí | 9. května 1918 (ve věku 51 let)
Bistrița-Năsăud |
|---|
| Místo pohřbení | Cimitirul Șerban Vodă
Centrální hřbitov v Kišiněvě |
|---|
| Pseudonym | C. Boșcu |
|---|
| Povolání | jazykovědec, básník, překladatel, učitel, novinář, spisovatel, literární kritik, právník a inženýr |
|---|
| Alma mater | Univerzita Františka Josefa
Babeșova a Bolyaiova univerzita |
|---|
| Žánr | poezie, balada a idyla |
|---|
| Témata | poezie, překlad, literární činnost a literární kritika |
|---|
| Ocenění | Năsturel-Herescu awards (1897) |
|---|
| Manžel(ka) | Elena Coșbuc |
|---|
| Vlivy | Ioan Slavici |
|---|
| Podpis |  |
|---|
 multimediální obsah na Commons |
| galerie na Commons |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
George Coșbuc (20. září 1866 – 9. května 1918) byl rumunský básník a překladatel.
Biografie
Narodil se v uherském Sedmihradsku, na gymnáziu se naučil klasické jazyky a němčinu, poté začal studovat klasickou filologii v Kluži, v roce 1887 ale universitu předčasně opustil. V roce 1889 emigroval ze Sedmihradska do Rumunska a působil jako redaktor literárních časopisů. Brzy se stal uznávaným básníkem, roku 1900 byl zvolen do Rumunské akademie. Velmi jej zasáhla předčasná smrt jeho jediného syna v roce 1915.
Věnoval se především překladatelské činnosti, jeho překlady z klasických jazyků, ale i ze sanskrtu a italštiny, jsou pokládány za vynikající, především jeho překlad Božské komedie, vydaný v úplnosti až po Coșbucově smrti. V původních básních oslavoval především hrdinskou minulost Rumunska, boj za nezávislost, sociální cítění, nezkaženost rumunského venkova. Jeho básně jsou velmi patetické, obsahují až mesianisticky laděné národně a sociálně osvobozenecké výzvy. Coșbuc kombinoval tradiční folklórní motivy se soudobými literárními snahami, jeho hlavní cíl, vytvořit na folklórním pozadí rumunský národní epos, ale nebyl dokončen a z velkolepého plánu zbyly jenom dvě pohádkově laděné lyrickoepické básně Nunta Zamfirei (1889) a Moartea lui Fulger (1893), mytologizující původ lidových zvyků a obřadů, konkrétně svatby a pohřbu. Jeho dílo bylo pro svou venkovskou orientaci a sociální charakter často využíváno komunistickou propagandou.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
