Po dosažení oběžné dráhy vyzkoušeli astronauti ovládání lodi, pomocí pomocného raketového motoru zvýšili rychlost letu. Při druhém obletu vypustili subsatelit REP o hmotnosti 34 kg, ke kterému se měli později přiblížit. Jako zdroj elektrické energie využívala loď Gemini 5 pevné palivové články, které se však ukázaly jako nepříliš spolehlivé. Tlak kyslíku se v palivových článcích snížil ze 60 atmosfér na 5 a řídící středisko letu uvažovalo o předčasném ukončení letu. Později se tlak stabilizoval a mírně se zvýšil, takže let pokračoval, astronauti však museli vystačit ze sníženou dodávkou elektrického proudu (z plánovaných 25 A na 10 A).[2]
Posádka se nedokázala s lodí přiblížit k satelitu REP, který se příliš vzdálil. Manévrování, které mělo ověřit navigační systém pro budoucí spojení dvou lodí na oběžné dráze, vyzkoušeli přiblížením se k fiktivní lodi „Phantom Agena“, jejíž dráhu určil počítač. Zbytek letu strávili astronauti fotografováním pro ministerstvo obrany, fotili starty raket Titan 2 a Minuteman a předem připravené obrazce v Austrálii a v Texasu, aby se ověřily rozlišovací schopnosti družicových snímků. Zabývali se i astronomickým pozorováním, pomocí spektrografu zkoumali mraky, pro mexickou vládu fotografovali odlehlé horské oblasti Mexika. Podařilo se jim navázat rádiové spojení s podmořskou stanicí Sealab 2, která byla v hloubce 64 m pod hladinou Tichého oceánu.[2]
Při 120. obletu byla oddělena servisní část kosmické lodi a byly zapáleny brzdící motory. Přistáli na hladině Atlantiku 440 km jihozápadně od Bermud, odkud byli vyloveni letadlovou lodí USS Lake Champlain.[3]
Astronauti obletěli 120krát Zemi, nalétali 5 milionů kilometrů a tím překonali tehdy platný rekord sovětského Vostoku 5.[4]
Reference
↑VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Americké kosmické lety, s. 332.
↑ abJŮN, Jan; KOUBSKÝ, Pavel; VÍTEK, Antonín. GEMINI 5 v L + K č. 21/1965 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-4-28 [cit. 2011-04-25]. Dostupné online.