Pocházel ze starého francouzského rodu. Jeho praděd musel jako hugenot z Francie emigrovat, jeho děd byl pruským generálem a jeho otec rovněž pruským důstojníkem. V sedmnácti letech vstoupil také do armády a roku 1794 se zúčastnil tažení do Porýní v regimentu výmarského vévody. Ve Výmaru se osobně seznámil s představiteli německé klasikyGoethem, Schillerem a Herderem.[3]
Po smrti své manželky se roku 1832 oženil s Albertinou Todeovou a z finančních důvodů žil v Halle. Teprve roku 1841, poté, co mu pruský král Bedřich Vilém IV. poskytl rentu, se mohl usídlit v Berlíně, kde roku 1843 zemřel.[3]
Dílo
Jeho literární dílo je velmi rozsáhlé (kolem sedmdesáti titulů). Představuje však naivní lidovou větev německého romantismu a větší jeho část patří spíše do triviální literatury. Navázal v něm na tehdy velmi oblíbené knížky lidového čtení a nechal se příliš ovlivnit dobovými módními středověkými náměty. Přesto byl po dlouhou dobu uznávaným autorem, protože ve svých spisech vyjádřil hrdinné ideály rytířství, jejichž cílem bylo vyvolat pocit německé tradice a národního charakteru u jeho současníků. Dnes jsou z jeho prací vydávány především jeho umělé pohádky z počátků jeho tvorby Mužíček šibeníček (1810, Das Galgenmännlein) a Undine (1811, Rusalka).[3]
Obdivovatelem jeho díla byl spisovatel Arno Schmidt, který přispěl k obnovení zájmu o Fouquého biografií Fouqué und einige seiner Zeitgenossen (Fouqué a někteří jeho současníci, 1958).
Výběrová bibliografie
Dramatische Spiele (1804, Dramatické hry), pod pseudonymem Pellegrin.
Romanzen vom Thale Ronceval (1805, Romance z údolí Ronceval), pod pseudonymem Pellegrin, báseň na motivy Písně o Rolandovi.
Historie vom edlen Ritter Galmy und einer schönen Herzogin aus Bretagne (1806, Příběh ušlechtilého rytíře Galmyho a krásné vévodkyně z Bretaně), divadelní hra, dva díly, pod pseudonymem Pellegrin.
Der Held des Nordens (1808–1810, Hrdina severu), dramatickátrilogie založená na germánských mýtech o Nibelunzích, jednotlivé díly: Sigurd der Schlangentödter (1808), Sigurds Rache (1809) a Aslauga (1810).
Das Galgenmännlein (1810, Mužíček Šibeníček), humorně laděná pohádka o mladíkovi, který prohýří své jmění a za poslední peníze si koupil Mužíčka Šibeníčka, ďábla ve skleničce, aby mu pomohl. Má pak plno starostí, jak se ho zbavit, aby se zachránil před peklem.
Undine (1811, česky též jako Rusalka), autorovo nejslavnější dílo, pohádková novela, která zpracovává lidovou báji o tragické lásce krásné vodní víly k člověku a jejíž obsah se stal předlohou mnoha uměleckých děl, například opery E. T. A. Hoffmanna z roku 1816, ke které napsal libreto sám Fouqué.
Taschenbuch der Sagen und Legenden (1812–1817, Knížka bájí a legend), dva díly. Společně s Amalií von Helwig.
Neue vaterländische Schauspiele (1813, Nové vlastenecké hry).
Der Zauberring (1813, Kouzelný prsten), román, tři díly, ve kterém jeho hrdina, rytíř Otto, putuje Evropu za kouzelným prstenem a neustále přitom prožívá množství válečných a milostných dobrodružství.
Corona: Ein Rittergedicht in Drei Buchern (1814, Corona: Rytířská báseň ve třech knihách).
Die Fahrten Thiodolfs des Isländers (1815, Výpravy Islanďana Thojdolfa), román.
Reise-Erinnerungen von Friedrich de la Motte Fouqué und Caroline de la Motte Fouqué (1823, Cestovní vzpomínky), dva díly, cestopis z návštěvy Prahy, autorkou je hlavně Fouquéova žena Caroline.
Ernst Friedrich Wilhelm Philipp von Rüchel, Königlich Preußischer General der Infanterie. Eine militairische Biographie, (1826), dva díly, životopis pruského generála.
Der Sängerkrieg auf der Wartburg (1828, Válka pěvců na Wartburgu), divadelní hra.
Der Jarl der Orkney-Inseln (1829, Jarl z Orknejských ostrovů), tragédie.