Volneyho cena (1849) Volneyho cena (1862) Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1875) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd Honorary Fellow of the Royal Society Te Apārangi
Manžel(ka)
Georgina Adelaide Grenfell (od 1859) Georgina Adelaide Grenfell Georgina Müller
Děti
Beatrice Stanley Muller[1] Mary Emily Müller[2] William G. Max Muller
Max Christian Hamilton Colyer-Fergusson[1], Mary Adelaide Somes Colyer-Fergusson[1], William Porteous Colyer-Fergusson[1], Thomas Riversdale Colyer-Fergusson[1], Phillis Katherine St. Ledger Colyer-Fergusson[1] a Beatrice Helen Valentine Colyer-Fergusson[1] (vnoučata)
Müller se narodil v německém městě Dessau. Jeho otec, Wilhelm Müller, učil na gymnáziu a je znám coby romantický básník. Jeho matkou byla Adelheide Müllerová.
V roce 1867 vydal první díl práce Chips from a German Workshop. Tato kniha je považována za stěžejní moment v historii srovnávací religionistiky. Datum jejího vydání se často uvádí jako vznik religionistiky jakožto nového vědního oboru. V roce 1870 uspořádal sérii čtyř přednášek, ve kterých se snažil vytvořit koncepci, jak by měla nově se formulující věda, tedy religionistika, vypadat. Přednášky měly obrovský ohlas a vzhledem k tomu, že ne vždy se posluchači vešli do sálu, musel některé přednášky opakovat. Celá série pak byla vydaná knižně v roce 1873 pod názvem Introduction to the Science of Religion (Úvod do religionistiky). Kniha je vůbec prvním úvodem do religionistiky vůbec.
Müller viděl úzkou spojnici mezi jazykem a náboženstvím. Podle něj si člověk začal pojmenovávat přírodní síly, které jej převyšovaly a ze kterých měl strach. Tím, že dostanou jméno, změní se i vztah člověka k těmto silám a postupně se pojmenované přírodní síly změní v bohy, tedy nomina se mění v numina.
V roce 1861 publikoval Max Müller seznam teorií vzniku lidské řeči:[4]
Portrét Friedricha Maxe Müllerahaf haf – teorie podle níž se řeč vyvinula z citoslovcí, které imitují zvuky přírody. Za jejího autora označil německého filosofa Johanna Gottfrieda Herdera a na tento koncept již dříve také sázel Gottfried Wilhelm Leibniz,[5]
fuj fuj – teorie podle níž, jak uváděl také Condillac, je napodobování faktem jazyka a předcházet mu musela emotivní fáze; první slova vznikala ve formě citoslovcí a výkřiků emotivního afektu, kde jako spouštěč fungovaly prožitky bolesti, libosti, překvapení atd.,[5]
bim bam – teorie podle níž všechny objekty přirozeně rezonují a určitým způsobem se v člověku ozývají prostřednictvím prvotních slov. Otto Jespersen se domníval, že jazyku předcházelo vědomí harmonie,[5]
hej rup – teorie podle níž řeč vzešla ze zpěvů, které doprovázely a rytmizovaly kolektivní činnost,[5]
la-la-la – teorie, která nebyla součástí Müllerova seznamu. Ivan Fónagy předpokládal, že protojazyk se shoduje s expresí hravosti v podobě žvatlání kojenců.[5]
Většina odborné veřejnosti považuje tyto teorie za naivní a nevýznamné.[6][7] Problematický je jejich přílišný mechanistický charakter.
Bibliografie
1844 – Hitopadesa. Eine alte indische Fabelsammlung aus dem Sanskrit zum ersten Mal ins Deutsche übersetzt
1849–1873 – Rig-Veda Samhitá 1-6
1855 – The Languages of the Seat of War in the East
1855 – Rig-Veda Pratisakhya
1856–1869 – The German Classics from the Fourth to the Nineteenth Century 1-2
1859 – A History of Ancient Sanskrit Literature So Far As It Illustrates the Primitive Religion of the Brahmans
↑Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2025-01-02].
↑Müller, F. M. 1996 [1861]. The theoretical stage, and the origin of language. Lecture 9 from Lectures on the Science of Language. Reprinted in R. Harris (ed.), The Origin of Language. Bristol: Thoemmes Press, ss. 7–41.
