Franz rytíř von Keil (německyFranz von Assisi Vinzenz Georg Ritter von Keil) (15. září1862Mohuč – 22. listopadu1945Vídeň) byl rakousko-uherskýadmirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1881, vystřídal působení na různých lodích i v námořní administraci, několik let byl zaměstnán v námořní sekci ministerstva války. Uplatnil se jako pedagog a vypracoval se v uznávaného odborníka v oblasti vývoje torpéd. Na začátku první světové války řídil námořní obranu pobřeží Jadranu, později byl velitelem eskadry ve Středomoří. V roce 1918 byl jmenován námořním poradcem císaře Karla I. a dosáhl hodnosti admirála. Po zániku monarchie byl penzionován a od té doby žil v soukromí.
Životopis
Pocházel z bohaté rodiny podnikající v železářském průmyslu na Ostravsku a Opavsku,[1] narodil se jako syn c. k. polního podmaršálaHeinricha Keila (1829–1911).[2] Studoval soukromě ve Vídni a Šoproni, v letech 1878–1882 navštěvoval C. k. námořní akademii v Rijece a v hodnosti kadeta (1881) vstoupil do aktivní služby.[3] V roce 1885 byl povýšen na poručíka[4] a sloužil u oblastního námořního velitelství v Terstu, vystřídal službu na různých lodích a působil také u námořního arzenálu.[5] V roce 1905 byl povýšen na korvetního kapitána a velel výcvikové lodi Komet[6] a přidělen k velení flotily, o dva roky později byl jmenován fregatním kapitánem (1907) a absolvoval cestu do severní Ameriky, po návratu přešel k Námořně-technickému výboru (Marinetechnisches Komitee).[7] Mezitím se vyprofiloval jako uznávaný odborník v technických oborech, především ve vývoji torpéd, uplatnil se také jako pedagog. Byl iniciátorem výstavby prvního rakousko-uherského torpédoborceHuszár.
V roce 1911 převzal velení nově postavené válečné lodi typu predreadnoughtRadetzky,[8] ale již o rok později byl povolán do Vídně, kde byl šéfem prezidiální kanceláře námořní sekce na ministerstvu války a následně přidělen jako vlajkový důstojník vrchnímu veliteli námořnictva Antonu Hausovi.[9] V roce 1913 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[10][11] a stal vlajkovým důstojníkem šéfa námořní sekce na ministerstvu války Karla Kailera.[12] Na začátku první světové války byl velitelem námořní základny v Pule a později převzal velení II. námořní eskadry s vlajkovou lodí Erzherzog Franz Ferdinand. K datu 1. srpna 1917 dosáhl hodnosti viceadmirála a v únoru 1918 byl jmenován námořním poradcem císaře Karla I., jednalo se však spíše o čestnou funkci bez skutečného vlivu. V roce 1918 byl členem válečného tribunálu nad účastníky vzpoury v boce Kotorské a k datu 20. května 1918 byl povýšen do hodnosti admirála. Po zániku monarchie byl k datu 31. prosince 1918 penzionován[13] a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Tituly a ocenění
Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který jeho otec získal v roce 1855. Během služby u námořnictva získal několik ocenění.[14][15]
↑Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1882; Vídeň, 1882; s. 17, 88 dostupné online
↑Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 15, 75 dostupné online
↑Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1894; Vídeň, 1894; s. 115 dostupné online
↑Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1906; Vídeň, 1906; s. 171 dostupné online
↑Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1907; Vídeň, 1907; s. 140 dostupné online
↑Rang- und Einteilungsliste der k. u. k. Kriegsmarine 1912; Vídeň, 1912; s. 190 dostupné online
↑Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für Kaiserliche und Königliche Kriegsmarien 1913; Vídeň, 1912; s. 1445 dostupné online
↑Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 355 dostupné online
↑Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 10 dostupné online
↑Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine 1914; Vídeň, 1914; s. 1257 dostupné online
↑Služební postup Franze Keila in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 84 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Franze Keila in: Rangliste der k. u. k. Kriegsmarine 1918; Vídeň, 1918; s. 11 dostupné online
↑Přehled řádů a vyznamenání Franze Keila in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 67, 105 dostupné online